Orwellovské kýble nenávisti a teror myšlenkové policie ve jménu pravdy a lásky
Svět kolem nás už připomíná blázinec. Pokud alternativní web cituje informaci z mainstreamu, stává se z ní automaticky dezinformace. Novinář z celostátního deníku zveřejní zásadní odhalení a následně se ke své práci nehlásí z obavy, že naruší oficiální linii. Jakmile si však sami dovolíte ke stejné kauze vyjádřit svůj názor, očekávejte návštěvu novinářského vyšetřovacího komanda u dveří vašeho bytu. Horlivá redaktorka se bude snaživě dožadovat křížového výslechu a pokud ji nevyhovíte, nahlásí vás policii. V tu chvíli máte zaručenou hlavní roli v orwellovských hodinách nenávisti jako terč "rozhořčeného hlasu lidu", přesněji internetové lůzy.
Reportáž Seznam Zpráv o článku bloggerky Nikoly Bornové, rozebírajícím podivnosti okolo prosincové střelby v Praze, je ukázkovým příkladem, jak propagandistický aparát státní moci reaguje na zpochybnění oficiálních lží. Můžete se ve svém vyjádření sebevíce distancovat od spikleneckých teorií, hlasitě vyjadřovat zděšení z hrůzného činu a nešetřit lítostí nad oběťmi, nic vám to nepomůže. V novinářském vyšetřovacím spisu budete tak jako tak zařazeni do kategorie Dezinformace - Poplašné zprávy - Vyhrožování a režim vám ústy agilní novinářky pohrozí, že policie se už podobnými výtečníky, jako jste vy, intenzivně zabývá.
Samotné vyznění reportáže režimního média přitom nepřekvapí svým obsahem, jako spíše neuvěřitelně idiotskou formou. Sledujeme dětinské animace rozesílaných e-mailů s polopaticky vyznačeným okénkem adresáta "KOMU: SENIOŘI", aby i ten největší idiot mezi běžnými konzumenty SeznamZpráv měl jasno, že hrdí investigativci právě chytli tu největší dezinformátorku, která ohrožovala kompletně všechny důchodce v republice rozesíláním řetězových (!) emailů.
Reportáž navozuje anketa mezi "běžným lidem" s návodnými otázkami typu "A nechodí vám náhodou ty řetězové dezinformační emaily od přátel?" Z několika málo respondentů, jež se podařilo odchytit, to sice nevypadá, že by celou zem zaplavily řetězové emaily s dezinformacemi, proto redaktorka přitlačí na pilu a zkouší napovědět: "A nevzpomenete si, jestli vám teď nějaký nepřišel?" Málokdo by na ulici přiznal redaktorce korporátního komanda, že holduje vyhledávání kritických informací mimo mainstream, a tak raději přisvědčí, že cosi takového sice četl, ale s velkým odporem tyto protistátní pamflety okamžitě smazal a nahlásil příslušným orgánům Českých elfů:
"No to víte, že mi takové zprávy chodí, je to hrůza, každou minutu je dostávám a ti hnusní rozvraceči a zrádci mi je dokonce házejí i do schránky!"
Milá paní Kristina tak v honbě za svými oběťmi na ulici vytváří svým pohybem s mikrofonem tak přívětivou atmosféru, jako když za socialismu členové uličních výborů odchytávali pracující a s podezíravou dikcí se jich dotazovali, zda dostatečně iniciativně podporují politiku strany a bojují na svých pracovištích proti podvratným živlům a škůdcům socialistického hospodářství. Logicky se očekává, že respondenti ze strachu budou horlivě přikyvovat a nepřátele státu odsuzovat.
Jako v parafrázi onoho vtipu:
"Vy ale musíte ty dezinformátory nenávidět, že?!"
"Ano, musíme, musíme..."
Pomocná strážnice Ciroková se s tím vůbec nepáře, a tak následně bloggerce neprůkazně naroubuje obvinění z šíření poplašných zpráv a vyhrožování. Jelikož debilizované čtenářstvo Seznam Zpráv rozhodně netrpí potřebou ověřovat si fakta a zjišťovat, jak se věci skutečně mají, na předhozený terč se spouští tradiční lynč, v němž k zuřivosti vydrážděná klaka přidává další pokyny, jak s podobnými parchanty zatočit:
- vypátrat, jméno zveřejnit. A ještě vyfotit a dát komplet na speciální web a večer do TV a novin. Aby je to přešlo.
- tito lidé nemají žádné svědomí, jen lžou a ničí životy jiným
- zasloužili by pokutu jak barák
- jsou to rozvraceči společnosti
- ubližují rodinám pozůstalých
- pokud neumí doložit své lži, pak nekompromisně flastr
- autory těchto dezinformací bych hnal před soud nebo do psychiatrické léčebny
- jsou to všechno nemakačenka na podpoře
- už by je měli začít zavírat
- vyšinutí jedinci tohoto typu
- odpad společnosti
- svět bez takových osob bude zase o něco lepším místem
Ohlasy podobného ražení, i když v daleko menším měřítku a bez mediálního lynče korporátního média, jsem si vyslechl i já po zveřejnění svého lednového článku o tragické události na Filozofické fakultě. Dověděl jsem se o sobě všechno možné, mj. že jsem "přechytralej" a strašně si vymýšlím, když všechno je přece jasné a viděli jsme to v televizi. Jindy zase, že jenom sbírám informace z médií a dávám je nesmyslných souvislostí, což mně usvědčuje z šíření dezinformací. Některé zbloudilé čtenáře, kteří byli nuceni můj článek (pochopitelně s velkým odporem) číst, pak rozčilovaly paralely a souvislosti s událostmi starými 20 a více let, protože to je prý jen "vršení detailů" a důkaz paranoie. Možná jsem si místo předkládání faktů a dokládání zdrojů měl raději něco vymyslet a s důkazy se neobtěžovat. K tomu všemu jsem byl obviněn, že před očima svých stejně pomatených čtenářů "mávám červeným hadrem logiky" a dověděl jsem se, že stejně nic nechápu a nikdy nepochopím, protože nemám širší pohled a vůbec se nad sebou nezamyslím.
Ne že by mě tyto ohlasy nějak překvapily. Po tolika letech výplachu mozků většinové populace mainstreamem se tomu nelze divit. Průměrní lidé nejsou zvyklí pochybovat o tom, co vidí a slyší z masmédií, ani si pokládat otázky. Jsou spokojeni s tím, co mají a navykli si vnímat pouze to, co se jim naservíruje pod nos. Na jakési dlouhé analýzy a rozbory, které jim narušují dosavadní vidění světa, reagují agresivním odporem. Mnozí si nepamatují, co se stalo před týdnem, natož před 20 lety, proto reagují prudce, když jim někdo připomene někdejší události a ještě po nich chce, aby přemýšleli o zjevných souvislostech. Je to pro ně velká zátěž na mozek a zbytečné "vršení detailů". Pokud jsou myšlenky z článku, jenž se opírá z 90% o informace z mainstreamových zdrojů, důkazem paranoie, vypovídá to mnohé o mainstreamu a "realitě", kterou vytváří a v níž dnes žijeme.
Na probíhající lekci nenávisti je nejvíce pozoruhodné, že jeho přímým terčem není pachatel největšího masakru v novodobých českých dějinách, ale lidé, kteří nic nespáchali, jen vyjadřují svobodný názor na internetu. Zatímco tedy sledujeme dehonestaci bloggerky, která si dovolila spekulovat o útoku na pražské fakultě, za celý uplynulý měsíc jsme se z hlavních médií, včetně Seznam Zpráv, nedověděli jakákoliv relevantní fakta nebo vyvrácení nesrovnalostí, jež autorka v článku zmiňuje. O člověku, který postřílel a zranil desítky lidí, se už v médiích měsíc téměř ani necekne, jeho jméno se raději vůbec nezmiňuje (maximálně iniciály), ministr vnitra varuje, ať nezjišťujeme žádné podrobnosti o jeho osobě a motivu, prezident vyzývá, ať už nehledáme žádné další viníky a necháme to být. Náměstek policejního prezidenta slibuje veřejnosti, že motiv střelce by se veřejnost měla dovědět po důkladném vyšetřování snad do konce května, soudruh prokurátor Stříž tak optimistický není a odhaduje to na osm měsíců. Pěkně děkujeme, ale k čemu tak dlouhé čekání, když ministr vnitra i policejní prezident měli o všem jasno už dvě hodiny po střelbě?
A tak zatímco vrah má zaručenou nejvyšší úroveň ochrany osobnosti, redakce SZ si místo toho vyhledá bydliště obyčejné bloggerky, která si pouze dovolí svobodně se vyjádřit na svém vlastním blogu, a bez jakýchkoli ohledů na ochranu soukromí a osobních údajů ji přes plot natočí na kameru. V titulním článku na svém portálu, který sledují miliony lidi, ji pak uvede plným jménem. Jak vidno, ani s osobními údaji vraha a jeho soukromím se takto svévolně nezachází.
Asi máloco lépe vypovídá o tom, v jakém bezprávním světě žijeme: vrah má daleko silnější ochranu režimu než bezúhonný, svobodně se vyjadřující člověk. Děkujeme redakci Seznam Zpráv, že nám to ukázkově demonstrovala v celé své kráse.
Úkolem mainstreamových médií by přitom mělo být to, oč se alternativa (s neporovnatelným zázemím i prostředky) snaží. Právě od médií hlavního proudu bychom měli být každý den informováni o nových zjištěních, dočítat se pečlivých analýz i rozborů, co se skutečně stalo, za neustálého prověřování nedostatků v oficiální verzi. Nevidíme ale žádnou snahu zjistit, jak se vše skutečně odehrálo; namísto toho je reakcí režimu útok na svobodné vyjadřování na internetu a šermování paragrafy. Patnáct lidí bylo zastřeleno v nevídaném masakru, policie k tomu propojila týden starý, nevyřešený případ z Klánovic, ale podle médií se zdá, že všechno do sebe zapadá a my máme mlčet. Podle oficiální verze, kterou sama tato média tlačí, střílel úspěšný student historie z pražské vysoké školy. Nebyl to nikdo z "dezolátů", příznivců extrémistických stran ani účastníků protivládních demonstrací. Média by se tedy měla zajímat, jak došlo k tomu, že vzorný student historie se najednou radikalizoval a postřílel tolik nevinných lidí. Ale kdepak, platí jiná logika: Jelikož student pražské vysoké školy postřílel 14 lidi, tím pádem jsou terčem šetření bloggeři přispívající na alternativní weby.
Zkusme si představit, co by se dělo, kdyby byl vrahem člověk s napojením na tzv. alternativní scénu, příznivce SPD, šiřitel "ruské propagandy" či osoba vyjadřující podporu radikální pravici či levici. Zjistilo by se navíc, že střelec pravidelně četl tzv. dezinformační weby či dokonce na ně přispíval. To by se s investigativními rozbory a vrtáním v soukromém životě "dezoláta" roztrhl pytel, že? Na nějakou ochranu osobních údajů by se v takovém případě vůbec nebraly ohledy. Okamžitě by se spustila kalamita článků o nutnosti zakázat nezávislé weby, zesílit kontrolu na sociálních sítích a kriminalizovat všechny osoby, vyjadřující spřízněné názory s tímto okruhem lidí. Každý den by vycházely dehonestující profily osob, názorově blízkých útočníkovi a všechna hlavní média by vychrlila odsuzující články, označující tyto lidi za Putinovy agenty a možnou teroristickou hrozbu.
Nedej bože, kdyby onen osamělý střelec bez problémů získal milionovou půjčku na nákup zbraní! V takovém případě by už novináři ze všech mediálních žump a kanálů rozjeli výslechy zaměstnanců bank a finančních institucí po celé republice. Vláda a tajná služba by jistě okamžitě zřídila speciální komisi pro prověření financování terorismu. Ale ono nic... Dnes je ticho, o útočníkovi už se nesmí ani ceknout. Všechno se ví, vše je objasněno. Raději si posvítíme na ty podivné publicisty na internetu, co pořád o něčem pochybují.
Možná je zcela normální, že úspěšní absolventi historie z filosofických fakult občas mívají taková hnutí mysli, že postřílejí všechny okolo?
Nehodlám se smířit s tím, že po dvou letech od cenzury nezávislých webů režimní média zahajují nové kolo eliminace závadových názorů (i osob), a proto jsem si začal dopisovat s redakcemi našich velkých médií i tiskovin. Očekával bych totiž, že pokud se v reportáži o šíření dezinformací zmiňují spekulace o údajně falešném profilu střelce na sociální síti Telegram, že se konečně dozvíme pravdu o tom, odkud se tento účet vlastně vzal, a jak je možné, že jeho údajně ruský autor dokázal reagovat na aktuální dění v Praze. Pokud novinářka v reportáži označuje jakékoliv úvahy o tomto účtu za lživé, tak musí přece vědět, kde je vlastně pravda! Přímé dotazy jsem také směřoval na záležitost ohledně cvičení policejních složek proti fiktivnímu střelci v obchodním centru, probíhajícímu ve stejný okamžik o ulici dál a ptal se, zda někdo z redakčních investigativců zjišťoval, kdo tomuto cvičení velel, a co bylo jeho smyslem v Kaprově ulici, kde se žádné obchodní centrum nenachází. Dotazoval jsem se také na zdroj informace o neaktuální fotografii střelce, již údajně měla policie k dispozici a která vyvolala zmatky okolo skutečného vzhledu Davida Kozáka. V neposlední řadě jsem chtěl vědět, co je jim známo o bizarní osobě "novináře" Jiřího Formana, asistujícímu státní policii při zásahu proti střelci a proč je tento člověk považován za hrdinu, když vyprovokoval dodatečnou palbu osoby z balkónu fakulty a způsobil tak střelná zranění několika prchajícím lidem na Palachově náměstí. A také z jakého důvodu je tomuto člověku poskytován tak široký prostor v médiích.
Nejsem naivní a neočekával jsem, že se naši mistři pera z teplých kanceláří a pohodlných redakčních křesel do odpovědí zvlášť pohrnou. Z těch několika málo odpovědí, které jsem obdržel, jsem pochopil, že naši novináři jsou sice velcí hrdinové, když se pod ochranou režimu hodlají navážet do obyčejných lidí a pak je ve svých článcích dehonestují a všemožně očerňují; před orgány státní mocí se však náhle přihrbí a tváří se jako ti nejservilnější pudlíci. Ty nejexponovanější osoby ze Seznam Zpráv pochopitelně vůbec nereagovaly. Zvláštní chování, když vezmeme v potaz, že druhým vyčítají, když utíkají před jejich dotěrnými mikrofony.
Z reakcí, jichž se mně dostalo, jsem dospěl k závěru, že naši novináři se buď v nesrovnalostech okolo prosincové události v Praze nechtějí vrtat, anebo mají z nějakého důvodu strach. Na otázky ohledně tzv. ruské stopy, kterou "potvrzoval" falešný profil střelce na Telegramu žádný z nich neměl zájem odpovídat s tím, že prý "to bylo v dalších dnech spolehlivě vyvráceno". Ano, další den to policie vyvracela, ovšem předchozí den bylo na tuto informaci naroubována ruská stopa a všechna média na ni pohotově naskočila. Dnes je jakákoliv spekulace ohledně Kozákova účtu na Telegramu otloukána internetovým publicistům o hlavu jako dezinformace, neboť veškeré webové servery, tištěná média i televize tuto zprávu mezitím hodily do jámy pamětnice a za falešnou označují informaci, jíž dříve samy šířily. Za to, že si někdo dovolí o této zapovězené zprávě ještě stále spekulovat, se mu od stejných médií, jež ji samy vypustily na veřejnost, dostává očerňování ze šíření dezinformací. Zkrátka blázinec.
Stejně "úspěšně" jsem pochodil s dotazem na to, co měla se skutečným útokem společného simulace útoku proti střelci v obchodním centru, konaná o pár ulic dále. Vězte, že dotaz na policejní cvičení, probíhající ve stejný den a na stejném místě jako skutečný útok je "nepodstatný" a jde prý o "podružnou informaci mimo kontext celé události". Přitom tuto "podružnou informaci" zveřejnily 20. ledna 2024 Lidové noviny na své titulní straně a Česká televize jej zveřejnila ve výpovědi zasahujícího policisty v pořadu Reportéři ČT.
Samotné cvičení přitom osvětluje mnohé nejasnosti celého případu, mj. "nepochopitelné" uzavření Kaprovy ulice pro případné evakuované z fakulty (více v rubrice Stručně a jasně) i jiné zmatky během zásahu. Policejní složky jsou dnes obviňovány z podcenění situace před střelbou a selhání, ovšem ono "selhání" mohlo být způsobeno právě konáním zmíněného cvičení o pár ulic dále za fakultou. Souběžné cvičení bezpečnostních složek se simulovaným teroristickým útokem bývá už téměř poznávacím znamením událostí "mimořádného charakteru", jako byly například útoky z 11. 9. 2001, při němž byla letecká obrana Spojených států paralyzována právě kvůli probíhajícím cvičným operacím armády USA. Zatímco v New Yorku a Pentagonu probíhaly nevídané útoky, letecká obrana byla na několik hodin vyslána nad Atlantský oceán a operace 9/11 tak mohla proběhnout bez sebemenší snahy o zásah ze strany armády USA. Stejně tak mohla česká policie v Praze "pochybit" a "zazmatkovat" z důvodů protichůdných pokynů z velení kvůli konanému cvičení s totožným scénářem. Novináři hlavního proudu se však nyní k informaci o simulovaném cvičení s přítomností střelce nehlásí, i když ji sami pomohli "odhalit". Realita českého "svobodného" mediálního prostředí.
Mimochodem, v květnu loňského roku proběhlo na jiné fakultní pobočce Univerzity Karlovy - Lékařské fakultě v Hradci Králové cvičení pod předvídavým názvem AKTIVNÍ ÚTOČNÍK 2023, viz web fakulty, svodka o cvičení na webu pozary.cz a videozáznam zde (3. 5. 2023 - Cvičení IZS Aktivní střelec LFHK). Popis akce je až hrozivě povědomý: "Střelba, ranění, zabarikádovaní studenti v učebnách. Univerzita Karlova v Praze, Lékařská Fakulta Hradec Králové byla dnes dějištěm cvičení složek IZS při útoku aktivního střelce. (...)" Viz také zde a reportáž Událostí z regionů ČT v čase 18:40 min.). Komusi bylo zjevně při plánování podobných cvičení, jejich názvů i náplně přisouzena velká předvídavost.
Hlídací čoklové demokracie zakazují jakékoliv otázky
Jestliže ochota mainstreamových pisálků reagovat na mé dotazy do této chvíle nebyla valná, to největší ticho nastalo, když jsem se dotázal na osobu Jiřího Formana a důvod jeho účinkování na místě střelby. Pokaždé, jakmile jsem v komunikaci zmínil jméno této podivné postavičky, prezentující se jako "novinář", každý z dotazovaných redaktorů se okamžitě odmlčel. Nikdo z jeho "kolegů" zřejmě nemá zájem vrtat se v záležitostech, které by mu mohly způsobit problémy. Jiří Forman je zjevně čísi chráněnec, má ochranu vyšších míst, a i kdyby jeho pořvávání po střelci způsobilo smrt některého ze zasahujících policistů, stejně budou volat po jeho vyznamenání.
Mimochodem, v rozhovoru pro Blesk Forman dokonce tvrdil, že dříve než vrah vešel do budovy fakulty, zastřelil dívku na ulici. Tato informace nebyla nikdy potvrzena ani prokázána, přesto žádný z lovců dezinformací dosud "novináře" Formana s tímto jeho výmyslem nekonfrontoval, ani jej neobvinil ze šíření lží a dezinformací. Zkrátka tak to prostě chodí: někomu je dovoleno to, co není dovoleno jinému. Smiřte se s tím, že mainstreamová média to nijak rozebírat nebudou a jejich redaktoři rozhodně nebudou zvonit u dveří Formanova bytu, jako to udělali u Nikoly Bornové, aby jim vysvětlil, proč šíří lži, natož aby se jej dotázal na jeho nemístné chování na místě střelby, čímž způsobil minimálně jedno těžké zranění.
Vypadá to, že nejen veřejnost nemá nárok vědět, co se skutečně 21. prosince v Praze odehrálo, ale ani naši zákonodárci, kteří si nejdříve hlasitě vyžádali utajovanou policejní zprávu, načež ji za pár dní obdrželi ve speciální verzi s testem toneru v tiskárně. Místo toho se naplno rozjelo vyšetřování těch, kteří do celé události příliš vrtají.
Mimochodem, i z několika fragmentů policejní zprávy jsme se dověděli, že střelec "hodil zbraň přes zábradlí, následně zvedl ruce nad hlavu" (tedy přesně tak, jak to popisoval Petr Nedoma, ředitel Galerie Rudolfinum, jehož výpověď bylo několikrát zpochybňována, viď Honzo Cempere?). Jakmile zvedl ruce nad hlavu, s rukama nad hlavou se zastřelil. Patrně tou brokovnicí, kterou hodil přes zábradlí. Už chápeme?
A to stále není vše: právo znát odpovědi nemají zřejmě ani příbuzní a rodiny obětí. Když Česká televize zveřejnila zpověď matky zabité studentky, vyrojily se náhle obranné hlasy z řad "správné strany" novinářského tábora: "Toto na obrazovku nepatří, je to bulvarizace veřejného prostoru." Je to prý mediální hra s emocemi.
Pozoruhodné. Kdokoliv se po prosincových událostech ptal na podivné okolnosti útoku a chtěl znát odpovědi na své otázky, ozvalo se:
"Nemáte úctu k obětem, mlčte! Ubližujete rodinám zavražděných a urážíte jejich city!"
Pokud však samotný rodič oběti pokládá v médiích otázky ohledně útoku, při němž zemřelo jeho dítě a chce znát odpovědi, ozve se opět:
"Je to bulvarizace veřejného prostoru, mediální hra s emocemi, neobjektivní reportáž, mlčte!"
Kdy vlastně nastává ten správný čas pokládat otázky o nejasnostech okolo útoku, při němž zahynou desítky osob? Až v okamžiku, kdy k tomu prominentní mediální presstituté dají pokyn?
Po odvysílání pořadu s výpovědí matky zabité dcery se na síti ozval šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl a vyzval ministra Rakušana k zodpovězení otázek, jež v reportáži zazněly. Napsal jsem mu, že jeho podřízení v redakci mohli získat odpovědi na tyto otázky daleko dříve, kdyby se sami ptali nejen ministra vnitra, ale i vedení policie. Příležitostí na to měli dost. Stačilo by dovědět se jméno náčelníka, který velel onomu cvičení v Kaprově ulici a mohli se tak dobrat zodpovědné osoby, která stála za odvoláním policistů z místa střelby. Na můj podnět pan šéfredaktor bohužel nereagoval. Laciné velkohubé kecy na sociálních sítích jsou jedna věc, skutečná odvaha klást nepříjemné otázky ale chybí.
Nakonec se ještě vraťme k reportáži Kristiny Cirokové: Jako vyvrcholení celé štvanice, po denunciacích několika osob, kteří si dovolili spekulovat o skutečných motivech pachatele a průběhu střelby, se stejná redaktorka odjela zeptat náměstka policejního prezidenta, kdy bude případ uzavřen a kdy se konečně dozvíme vrahův motiv :) (Motiv vraha z fakulty má veřejnost znát, říká policejní náměstek). Proč náměstkovi s obvyklou suverenitou neoznámila, že oni už o motivech pachatele všechno vědí, je jim všechno jasné? Mohla mu jasně sdělit, že si s vyšetřováním nemusí dělat žádné starosti, protože oni v redakci už všechno vyšetřili!
Nerad bych ještě opomněl zásadní hlas, který zazněl v reportáži SZ: samotný Bohumil Kartous, velká osobnost z řad myšlenkové policie, jeden ze zásadních mluvčích "občanského hnutí" (!) Čeští elfové v reportáži velmi zaníceně hovořil o tom, jak různí internetoví publicisté ohrožují celou společnost šířením nedůvěry v policii a autority českého státu. Na můj dotaz, jak mohu věřit státním autoritám, když samotný policejní prezident šíří dezinformace o profilu střelce na sociální síti a jeho inspiraci v Rusku, však odpovědět nedokázal.
Jestliže byl tzv. střelcův profil fake, proč nikdo nepátrá, odkud se tato dezinformace vzala a kdo ji uvolnil na veřejnost? Očekával bych, že pokud jsou lidé napadáni, když o této nejasnosti spekulují, že se konečně dozvíme pravdu. Ale ani v analýzách Českých elfů jsem si nevšiml, že by oni sami po tom pátrali, nepočítám-li jeden odstavec o této "ruské stopě" ve speciálu na jejich webu.
Proč se potom pan Kartous diví, že kdosi "vytváří pochybnost, že policie říká pravdu, že to vlastně nějakým způsobem nahlodává důvěru v policii (...) a snižuje obecně míru důvěry v nějakou institucionální autoritu českého státu"? Jestli je toto snaha vypořádat se s dezinformacemi a předejít podobným tragédiím, tak důvěru v státní orgány a autority nejvíce podrývají tyto autority samy.
Podle poslední informace nyní s vyšetřováním střelby na fakultě vypomáhá americká FBI. Jaké nové poznatky jsou tak asi schopni zjistit američtí vyšetřovatelé o českém studentovi, jeho rodinných poměrech a motivech masakru? Že by měli jakési povědomí ohledně Kozákova podivného nákupu zbraní? Nebo že by jeho údajný dopis, jenž zanechal, byl v angličtině, stejně jako u pachatele vraždy v bratislavském gay klubu z října 2022? Počítám, že česky by si američtí špioni asi moc nepočetli... Ne, tahle hra je řízena z daleko vyšších pater, a tato zpráva Lidových novin to jen potvrzuje.
Akce Fénix
Kdo dočetl až sem a stejně jako Bohumil Kartous trpí obavou o ztrátu důvěry ve státní orgány vlivem proradných dezinformátorů, měl by zbystřit. Přesně v tomto kontextu je vhodné si připomenout jistou policejní akci z roku 2015, která by měla jisté lidi probrat z bezbřehé důvěry ve stát a jeho bezpečnostní autority. Obrací totiž naruby běžné povědomí o tom, na čí straně bychom měli hledat záměrné šíření dezinformací i různé násilné provokace.
Operace Fénix byla akcí Policie ČR, během níž bylo v průběhu roku 2015 uskutečněno několik razií proti členům anarchistického hnutí, kteří měli údajně chystat teroristický útok na vlak s vojenským materiálem. Několik osob bylo zatčeno a drženo ve vazbě několik měsíců, jeden z nich dokonce několik let.
Následné vyšetřování však prokázalo, že údajný teroristický útok na vlak vyprovokovali policejní agenti, infiltrovaní mezi anarchisty. Celý případ se ukázal jako čistá policejní provokace (Největší teroristický čin v Česku, který nebyl. Kauza Fénix hoří v pochybnostech) a během vyšetřování vyšlo také najevo, že samotní infiltrovaní policisté provedli několik simulovaných útoků zápalnými lahvemi na plošinovém voze za lokomotivou, který pak shořel. Onen původní most, na němž "teroristé" údajně útok chystali, byl totiž v té době v rekonstrukci a nebyly na něm usazeny koleje, viz také články mainstreamu Kvůli pochybnému postupu policie soud osvobodil anarchisty viněné z útoku na vlak nebo Anarchisté neplánovali teroristický útok na vlak s vojenským materiálem, potvrdil soud. Neoprávněně zadržovanému anarchistovi byl stát nucen vyplatit vysoké odškodné za nezákonné věznění.
Cituji z článku Saši Uhlové z Deníku Referendum z jednání Městského soudu v Praze během hlavního líčení s pěticí obžalovaných ze dne, kdy vypovídali policejní agenti uvnitř "teroristické buňky":
Ukázalo se také, že agenti hledali místo, kde by bylo možné provést útok. Vytipovali rovněž místo první zkoušky, zaplatili nákup v Hornbachu a poskytovali auto k přepravě, přivezli prskavky, které měly vznítit zápalnou směs. Podle obžalovaných poskytli i další materiály jako dvanáct lahví nebo demižon. (...) Na dotaz, proč sami agenti aktivně navrhli místo první zkoušky, odpověděl agent Petr soudu: "Nemůžete tam jen tak sedět a koukat, musíte občas s něčím přijít."
V článku deníku A2larm Fénix: "Kdybychom to neudělali my, udělal by to někdo jiný" se uvádí:
Spor panuje o skutečných záměrech a cílech jednotlivých aktérů a především o roli policejních agentů. Petr Sova i Martin Ignačák už v srpnu během hlavního léčení řekli, že jim bylo od začátku jasné, že Petr a Robert jsou tajní policisté a své odhodlání provést útok na vlak jen předstírali. Jejich cílem bylo nachytat je při porušování zákona a překračování pravomocí. Zároveň tvrdí, že samotný plán útoku na vlak vyšel z popudu dvojice tajných, kteří skupinu opakovaně hecovali, že "letáky jsou k ničemu, je potřeba radikální akce" a podobně.
Proč se o policejní Operaci Fénix nedočítáme více informací v mainstreamu? Proč fakta o této šokující provokaci s kriminálním podtextem nevycházely na titulních stranách novin, a veřejnoprávní televize nenatáčela investigativní reportáže? Odpovědět si můžete sami: stačí sledovat, jaký "výkon" podávají naše média při pokrývání masakru na pražské fakultě a rozkrývání nejasností okolo policejního zásahu. Naši novináři drží oficiální linii a jsou doslova vyklepaní strachem a hrůzou z toho, že by mohli odhalit režimu nepohodlná fakta. Nedej bože, aby při svém pátrání došli k závěru, že i tato událost má cosi do činění s částí bezpečnostních složek státu, to by byla přece "konspirace"! Pokud se některému z nich podaří zveřejnit zásadní informaci, která staví na hlavu oficiální verzi, místo toho, aby ji plně zužitkoval a rozvířil obrovskou kauzu, raději se stáhne zpět a ke svému sólokapru se raději nehlásí.
Když se jich posléze na kauzu přímo zeptáte, začnou se vykrucovat a tvářit, že s vlastním článkem nebo reportáží nemají nic společného, že jde o dezinterpretaci a prý nejde o žádné podstatné odhalení. Aby se žurnalista distancoval od své vlastní, dobře odvedené novinářské práce, to je možné jedině v momentě, když si uvědomí, že svým odhalením mocně rýpl do vosího hnízda. Nebo mu kdosi dá důrazně najevo, aby si to "uvědomil".
Ti novináři a různí v médiích publikující doktorandi z prostředí pražských univerzit, kteří sepisují vášnivé odsuzující traktáty o manipulacích na internetu a napadají nezávislé bloggery za "spřádání konspirací", by se měli urychleně vzpamatovat a dohledat si o tzv. operaci Fénix co nejvíce informací. Ti bystřejší by pak mohli pochopit, jak je pro represivní složky snadné obvinit a odsoudit kohokoliv s režimu nepohodlnými názory či aktivitami. Zvláště dnes, kdy vina za nejtragičtější střelbu v dějinách země je přisuzována jejich kolegovi z univerzitní sféry. Jednou by se mohli probudit do tvrdé reality, kde by byl každý posluchač humanitních studií bez důkazů považován za podezřelého či snad zařazen do smyšleného komplotu teroristických bojůvek a jejich životy se staly ze dne na den peklem. Pak by jim se zpožděním došlo, kdo tady vlastně spřádá konspirace.
Všichni to tvrdí, tak kývám s davem taky
Jsem si vědom, že věrní čtenáři si dokáží k dané události sami vyhledat všechny dostupné informace a vytvořit si vlastní úsudek. Tak zvanou většinovou společnost ale tyto skandální kauzy, které se kolem nich dějí, vůbec nezajímají. Narušují totiž jejich "pohodu a klídek" a jednoduché vidění světa, získané z hlavních médií a tzv. obecného povědomí. Pokud se z televize dovědí, že jacísi anarchisté plánovali vyhodit do vzduchu vlak, nemají důvod pochybovat, že to tak skutečně bylo a policie mluví pravdu. Když se po čase objeví informace o možné policejní provokaci, snaží se ji podvědomě upozadit a raději nevnímat, neboť podrývá v jejich mozku původní přijatou "pravdu". Kdo ještě více rozvíří kauzu ohledně zapojení policie v celé operaci a začne publikovat materiály z policejních výslechů a soudních jednání, setká se s tvrdým odporem většinové společnosti a bude osočován, že obhajuje teroristy.
Přesně takto reaguje i dnes stádo na sociálních sítích i při sledování televize a tisku na jakoukoliv zmínku o nejasnostech okolo útoku na Filozofické fakultě v Praze. Výzva k objasnění podivných okolností nebo analýza průběhu události se pak doslova setkává se zuřivou reakcí nemyslícího davu. Aniž by kdokoliv velebil vraha, jeho čin schvaloval nebo vyhrožoval opakováním masakru, pouze předkládá otázky, aby se dobral pravdy; i tak se stává terčem nenávistných reakcí, co si to dovoluje šířit dezinformace a lhát o věcech, o nichž přece víme z médií jen čistou pravdu. Následně se spustí intenzivní palba nadávek a sprostot, střídajících se s požadavky na okamžité zatčení a uvěznění, pořádnou nakládačku, vylití kýble na hlavu, elektrické šoky, mučení, upálení, zastřelení a jiné humanitární metody, jež by daná osoba za svůj podlý příspěvek na internetu zasloužila. Jiní by vás rádi potrestali i za to, že se jim z přílišného uvažování nad vašim článkem udělalo špatně a zatočila se jim hlava. Ti nejvíce zasloužilí rozdmýchávači nadávek a nenávisti pak dostanou od Seznam Zpráv odznáček ve tvaru korunky a od té chvíle se mohou titulovat jako korunovaný... diskutér.
Stádo vždy reaguje naprosto stejně: nadšeně aplauduje jen tím směrem, kam směřuje aplaus okolí. Jeho zloba a nenávist zase míří na tu stranu, odkud se ozývají hlasy příliš narušující dosavadní vnímání světa. Hypnotizovaná většina pak na jakékoliv zpochybnění pohodlných "pravd" reaguje zuřivou agresí, neboť je to tvrdý zásah do její integrity, což v jejich mozcích vyvolává odpor. Vždy je snazší pochodovat v rytmu okolního davu, než jít proti němu. Proto si většina raději zacpe uši, než aby vnímala fakta, která dokážou převrátit naruby dosavadní pohled na svět. Ale pozor: Tupá většina automaticky obrátí, pokud se původně nepřijatelný a "nemožný" názor nebo teorie stane "obecně uznávanou" a "vědecky potvrzenou" skutečností. Náhle se původně proklínané názory šmahem promění téměř v dogmata a všichni se tváří, že odjakživa tvrdili to samé a vždycky věděli, že ti dříve zatracovaní měli pravdu.
Můžeme si to uvést na jiném konkrétním příkladu: Co se stane, když vyrukujete na veřejnost s teoriemi implantování čipů do mozku, dovednostmi telepatie a schopností prohlížet si internet přímo ve své hlavě? Okamžitě budete označen za duševně chorého, který šíří bláznivé spiklenecké teorie. Co se však stane, když chráněnec globalistů a miláček médií Elon Musk oznámí, že plánuje lidem implantovat čipy do mozku, které umožní telepatii a surfování na internetu přímo ve vaší hlavě? Mainstreamová média i všichni tzv. "experti" se okamžitě postaví do pozoru a zprávu bez jakýchkoliv úprav či pochybností zařadí do hlavního zpravodajství. To je přece něco jiného, Elon Musk je génius a velký vynálezce, čipy v mozku a telepatie je standardní vědecký projekt, dělá to pro blaho lidstva a je mu to dovoleno atd. atd. atd.
Následují komentáře a analýzy tzv. expertů, kteří jeho záměry souhlasně odkývají a tváří se přitom, že čtení myšlenek je v jejich celoživotní akademické práci cosi naprosto běžného a snad jsou schopni tvrdit, že oni už přece dávno mají ve svém mozku nainstalován webový prohlížeč a surfují si na internetu ve své hlavě on-line. Není potřeba si nic představovat, článků o Muskovi tohoto ražení dnes v tisku najdete dost a dost.
Ale běda vám, pokud se na svém soukromém blogu zamyslíte nad teoretickou možností ovládání mysli přes čipy v mozku...
Buďte si jisti, že stejně to dopadne s čímkoliv jiným. Vezměme dejme tomu fenomén UFO: Dnes ještě "seriózní většina" nad mimozemšťany ohrnuje nos, ale jakmile televize oznámí, že UFO jsou realitou a pozvaní "vědci" to potvrdí jako nezpochybnitelný fakt, všichni jako na povel otočí a budou jak zuřiví psi štěkat po těch, kteří si dovolí jakkoliv zpochybnit pravdivost zpráv o záhadných objektech na našem nebi. Začnou se tvářit, že odjakživa věřili, že UFO jsou přece zcela skutečná, již dlouhá léta prý studují jejích výskyt v naší dávné minulosti a přesvědčí vás, že o tom už pochybuje jen naprostý ignorant.
Tupý dav totiž vždy běží pohromadě s většinou a musí přitom dodržovat stejný směr i tempo. Kdo ze správného směru vybočí, nebo nastavenému tempu nestačí, toho okolí ušlape.
Nátlak obluzeného a zfanatizovaného davu je užitečný nástroj, jenž využívá každá totalita k přesvědčení zbylé, dosud vzdorující části společnosti. Působení tlaku většiny na nepodvolenou menšinu je praktikováno pokaždé, když režim nemá žádné jiné možnosti, jak manipulovat určitou, obtížně ovlivnitelnou částí společnosti. Dostatečný tlak okolí je pak snadněji "přesvědčí", aby své chování přizpůsobili většině, než aby nadále přidělávali problémy sobě i své rodině. V životě se s tímto nátlakem v různé intenzitě setkal každý. Nikdy dříve v minulosti jsme však nepoznali názornější příklad tohoto fungování společnosti, než v posledních tzv. covidových letech. Nátlak na povinné očkování byl v mnoha rodinách naprosto ubíjející a málokdo mu byl schopen odolat:
- Jak to, že ses ještě nenechal očkovat proti covidu, když všichni ve tvém okolí už mají třetí dávku?
- Jsi tak bezohledný a nezodpovědný k rodině i svým dětem!
- Chceš nás všechny nakazit a zabít?
- V práci jsi jediný neočkovaný, z čeho budeme žít, když tě vyhodí?
A když už jsme u toho, co takhle si tu dobu připomenout v reportáži oblíbených Seznam Zpráv? Ta z listopadu 2021 má v titulku vyčítavou otázku S kamerou jsme se ptali: Proč jste se přišli naočkovat až teď? a zkoumá, zda už se na nepovinnou dávku konečně povinně dostavili i ti nejzatvrzelejší antivaxeři alias vrazi starých lidí. Jaká to náhoda - opět vidíme stejné tváře presstitutů, vůbec se od té doby nezměnili: tehdy naháněli neočkované, dnes "ruské agenty" a šiřitele fejků.
Stejná redaktorka si vyloženě užívá anketu mezi lidmi, kteří se přišli očkovat z donucení. Jaká to sladká pomsta dostat před kameru člověka, který se dlouho nechtěl nechat naočkovat, ale nakonec byl nátlakem zaměstnavatele a okolí naprosto svobodně a z vlastní vůle donucen. Prý mu zaměstnavatel vyhrožoval, že ho vyhodí z práce a on neuživí rodinu, no bóže, může si za to sám! Už tolik let po revoluci nežijeme ve strachu, že nás totalitní režim vyhodí z práce za naše postoje a názory, tak si to aspoň připomeneme, ne? Nic jiného si ty deklasované živly nezaslouží, tak se na ně musí!
Ještě že máme v článku uvedeno datum reportáže, jinak by si někdo neznalý mohl zobrazené reálie splést s jistým obdobím před rokem 1989. Ale tehdy v restauracích kontrolovali jen občanky a důvod nepřítomnosti na pracovišti. O 35 let později už po vás chtěli i covid pasy a potvrzení o bezinfekčnosti. Jen tak, protože jste se chtěli najíst. Nešlo o kontrolu odsouzenců na vycházce s vězeňskými náramky. Technologický pokrok nelze zastavit a komunisti by mohli závidět.
Jeden z tehdejších ohlasů v komentářích pod článkem na Seznam Zprávách si to náležitě pochvaluje:
"U nás na dědině v obědové hospodě kontrolují, normálně fakt holky jsou super, umí dokonce přečíst QR kod očima gunzip a debase45 a následně verifikovat podpis certifikační autority očima a mozkem, fakt jsem čuměl."
Za těch 35-40 let nám musela vyrůst nová generace, aby se nadšeně radovala z toho, co naši rodiče považovali za buzeraci totalitního režimu a dohled policejního státu. Ani tehdy však občané nebyli ponižováni tím způsobem, aby se při vstupu do restaurace museli prokazovat soukromými údaji o zdravotní prohlídce a skenováním jakéhosi kódu poslušného občana. Za svobodnou volbu jít se někam najíst ani tehdejší režim, při vědomí všemožných represí i neustálého dohledu, rozhodně nikoho z restaurace nevyhazoval.
Mezi námi máme spoustu bojovníků proti totalitě, ale té minulé. V tomto hrdinném boji totiž nikomu vůbec nic nehrozí. Hle, jací odhodlaní hrdinové dřepí v kancelářích našich IT gigantů a všemožných konzultantských firem, kteří tráví celé dny a noci na sociálních sítích: Zbavit se "ruské páté kolony" je prý "zásadní úkol pro policii a zpravodajské služby". Ani ten nejprotřelejší estébácký špicl by to hlášení lépe nezapsal!
Nemálo "demokratů" a vyznavačů pravdy a lásky je v zápalu boje ochotno vyzývat druhé lidi k vystěhování ze země a posílat je do basy. S plnou hubou tolerance a respektu k názorům druhých je hlásit policii jako projevy zrádců národa. Za neustálého odsuzování předlistopadového režimu a brutálních metod StB jsou pak schopni udávat vlastní občany a vyzývat bezpečnostní složky k tvrdému zásahu proti nepohodlným.
Chystá se vlna velkých represí a totalita strachu?
Jako by začalo přituhovat. Vypadá to jako předzvěst nových poměrů. Člověk aby se už bál, aby se jeho nejtemnější předtuchy do zítřka nenaplnily. Intuice zatím nikdy nezklamala, a přesto ji ne vždy důvěřujeme. Každopádně aktuální události naznačují, že se schyluje k nové vlně represí, jež budou v mnohém připomínat odzkoušené praktiky z doby covidismu i dřívějších totalitních poměrů. Už teď se bez jakýchkoliv pochyb ukazuje, že spouštěčem této změny v našich lokálních podmínkách byla prosincová událost na pražské Filozofické fakultě.
Režimní média ve spolupráci s policejními složkami státu rozjíždějí nebývalé orgie štvaní, udavačství a potlačování svobody projevu, proti nimž se zablokování nezávislých webů v únoru 2022 bude jevit jako pouhá epizoda. Začínají vznikat různé seznamy nepohodlných lidí určených k likvidaci: naši ukrajinští přátelé na věčné časy a doživotí sestavili registr nepřátel osob a médií, nazvaný Bakterie ruského světa, což je zřejmá inspirace nacistickou rétorikou o "židovské špíně a parazitech"; banderovský odkaz se zkrátka nezapře. Nedejte se mýlit, že v seznamu jsou jen nějací politici a publicisté (mezi nimi dokonce i lidé několik let po smrti jako např. Miroslav Šlouf), cosi podobného vzniká i v našem univerzitně-rozvědném prostředí. Výzkumný projekt Společnost nedůvěry, jehož zřizovatelem je Národní institut SYRI zkoumá vliv dezinformací na společnost a operuje v této souvislosti s takovými termíny jako "rozvratný prvek" nebo "podrývat důvěru ve stát a instituce" atd. Spoluautory výzkumu jsou povědomé tváře z mediálních úderek jako je Paulína Tabery (doktorandka na FF UK, jaká to ironie!) nebo Josef Šlerka. Na internetových fórech můžeme čím dál častěji číst výroky typu "musíme znát 'černé pasažéry' mezi námi a navzájem se před nimi chránit" apod. Vládní ministři vyzývají k posílení monitoringu sociálních sítí a vytvoření novodobých politruků a uličních výborů z řad současných influencerů.
Jakoby nás připravovali na instalaci čehosi, co se bude podobat globálnímu stannému právu. Může k tomu dojít doslova ze dne na den, stylem šokové terapie; stačí k tomu jakákoliv "nečekaná" událost s drtivým celospolečenským dopadem (tzv. černá labuť ) a následné zavedení "nezbytných opatření". Po covidovém převratu z března 2020 si většina společnosti "zvykla" na zrušení dosavadních práv a svobod během několika dní; nařízení v podobě všudypřítomného dohledu, trasování, každodenního hlášení zdravotního stavu, PCR testování a zákazů volného pohybu byla doslova záležitostí pár hodin. Vše je tedy plně odzkoušeno a připraveno k opětovnému použití. Vystrašený a zfanatizovaný dav se stejně jako během covidového běsnění stává ideálním nástrojem k likvidaci černých ovcí ve stádu, tentokrát však v daleko brutálnější podobě. Strach ze ztráty rodiny, živobytí i majetku bude lidi ještě silněji ponoukat k plnění příkazů shora a udržovat v poslušnosti, než aby cokoliv riskovali a pozvedli hlas proti nové totalitě.
Nechci nikoho strašit a rád bych se mýlil. Ale nic nenadělám s tím, že současná realita mně bohužel dává za pravdu. Je hezké snažit se myslet pozitivně, nenechat se děsit temnými vizemi, žít jen přítomností, užívat si příjemných chvil spokojenosti a štěstí (mějte se na pozoru, aby vaše hra na falešnou pohodu navenek nepůsobila příliš křečovitě) a raději nemyslet na to nejhorší, co nám může hrozit. Ale vydrží vám to do chvíle, než před dveřmi vašeho bytu zazvoní redaktorka některého z nejčtenějších režimních masmédií a začne vám předčítat rozsudek za šíření protistátních myšlenek a dožadovat se vašeho křížového výslechu. Pokud se budete vzpírat, nahlásí vás policii. Za pár dnů zjistíte, že jste se ocitli na jakémsi seznamu baktérií národa, ani nebudete vědět jak. Na listině nežádoucích osob, určených k likvidaci. Pak poznáte, jak naivní byly vaše představy o tom, že žijete v tolerantní a svobodné společnosti, v níž vám přece za vyjádření názoru nic nehrozí. Zfanatizovaný a k nenávisti vydrážděný dav vám dá pocítit, co to znamená stát se vyvrhelem a černou ovcí ve svém nejbližším okolí. I se všemi důsledky pro váš další život.
Mám neblahé tušení, že k podobnému scénáři v masovém měřítku se schyluje i dnes. Mocným se nikdy dříve v minulosti nenaskytla lepší konstelace ke spuštění jejich zvrhlých plánů. Náznaky toho, čeho budeme za nedlouho svědky, už můžeme sledovat všude kolem nás. Stačí jen o čemkoliv kriticky zapochybovat, a už se na vás vrhne stádo spořádaných ovčanů, doposud s plnou hubou krásných slov o toleranci, liberálních hodnotách, nezadatelných právech a svobodách a naoko se tvrdě vymezující proti návratu jakékoliv totality. Vůbec nezáleží na tom, jakou formu má vaše vyjádření a zda se snažíte držet v určitých mezích kritiky; systém a jeho služebníci si vás najde, patřičně vás zařadí a následně udělí adekvátní lekci. To abyste věděli, kde je vaše místo, a že sebemenší překročení mezí tolerovat nebude.
Nečekejte, že se proti nové totalitě vzepřou masy, nebo že se schováte v "bezpečí" mezi svými nejbližšími, kteří vás ochrání. Nespoléhejte ani na to, že máte jistou oporu ve své rodině a v případě největší nouze se za vás postaví. Síla mediální propagandy je obrovská a z vašich blízkých a tzv. "přátel" se vlivem mediálních štvanic mohou stát ti nejpilnější udavači, kteří vás ze strachu předhodí vyšetřovacím orgánům státní moci. Nebudete se stačit divit, jak se vaši nejvěrnější mění v nejpodlejší služebníky režimu. Jejich tváře najednou najdete v davu mezi dalšími poslušnými ovcemi, jak ve stylu orwellovských dvou minut nenávisti zuřivě požadují tvrdé tresty, zrovna třeba pro vás.
Pochopitelně záleží na jednotlivcích. Některé rodiny skutečně drží při sobě a jejich členové si budou navzájem oporou i v těch nejtěžších časech. Kéž by to tak bylo vždy a všude. Ale co pozoruji ve svém okolí i v zaměstnání, takzvaná soudržnost v mnohých rodinách panuje jenom ve chvílích, když jde o prachy (pro sebe) a všemožné výhody a výsady (taktéž). Se schopnostmi obětovat se pro druhé, pomoci v nouzi, zastat se slabšího a vzájemnou láskou a empatií se v těchto rodinách nesetkáte za celý život. Jejich falešné úsměvy jsou tak průhledné, že jen velmi důvěřivý člověk by nepoznal přetvářku navenek. Vztahy uvnitř takových rodin připomínají stovky virtuálních "přátelství" z (a)sociálních sítí. Žijící ve svém falešném světě přetvářky, tito naivkové netuší, že jakmile padnou na dno, žádný z takových "přátel" jim na pomoc nepřijde.
Nečekejte ani to, že se tyranii postaví naše "svobodná" média a novináři. Jestliže jsou schopni zapírat zásadní fakta, která se jim podařilo odhalit, jsou schopni zapřít cokoliv a podpořit režim v jakékoliv špinavosti, aby si zachovali své pozice. Stačí se podívat, jak se v těchto dnech režimu a jeho masmédiím podařilo ukázkově rozdělit zemědělce na ty správné na jedné straně, a na dezoláty pod vlivem ruské propagandy na straně druhé. Máte právo demonstrovat, ale nesmíte se ani slůvkem zmínit o naší milované vládě a dotknout se majestátu našich nejvyšších představitelů! Pokud požadujete demisi naší vlády, nemáte nárok demonstrovat. Kdo ze zemědělců tak učiní, okamžitě se od něj distancujeme.
I mezi zemědělci je dostatek podobných posránků, kteří se bojí odvety režimu, pokud by nedej bože byli hozeni do pytle s těmi prokremelskými živly (viz reportáž Primy: "...tam nalítli takoví ti proruští aktivisti... co chtějí okamžitou demisi, tohle je fakt fiasko a tohle podporovat nebudeme."). Ti správní, ideologicky čistí zemědělci nás ujišťují, "že s pondělní stávkou v Praze nemají příliš společného, že šlo především o zneužití situace dezinformátory." (Deník) a že českou vládu poslušně podporují. Všechna média to po nich ráda poslušně zopakují. Kolik poté zůstane těch odvážných, co si dovolí podpořit demonstrující, aniž by museli dodávat povinné "...ale Fialovu vládu podporuji, nežádám její demisi, chci aby vládla navěky!" z hrůzy, že nějaký politruk by takového občana mohl zařadit na seznam Putinových agentů.
Jestliže se režimu podařilo takto ukázkově rozeštvat mezi sebou zemědělce, snadno to dokáže i s celým národem. První fáze ostatně probíhala v uplynulých čtyřech letech covidismu a očkovacího teroru a vše je připraveno ke zdárnému pokračování, tentokrát s novým zadáním: štvanice budou namířeny proti nepřátelům státu a rozvracečům svobody a demokracie z řad "dezinformátorů" a šiřitelů "spikleneckých teorií", kteří až příliš odhalují skutečné plány mocných, a budou proto masově obviňováni jako agenti Ruska. Postačí malá eskalace konfliktu na Ukrajině a možné lokální přenesení války na území střední a západní Evropy nebo do Pobaltí, případně jakákoliv předem připravená provokace.
Opět nastane rozdělování uvnitř rodin, lidé budou za své postoje vyhazováni ze zaměstnání, státní úřady jim začnou komplikovat osobní život, v pracovních kolektivech proběhnou bombastická odhalování "Putinových pomahačů" a média nám přinesou každodenní novinky o úspěšném rozbíjení tajných buněk "proruských špionů" s nálezy zbraní a usvědčujících materiálů v azbuce. Ne, mezi zadrženými tentokrát nebudou ty výstřední "živly", co se halí do ruských vlajek a nosí tričko s Putinem. Bude to třeba váš kolega z práce nebo příbuzný, který nikdy nehořel láskou k Velkému bratru na Východě, jen si kdesi dovolit pronést cosi nepatřičného o lokajství a zaprodanosti našich politických loutek. A za nějaký čas jej můžete následovat třeba právě vy.
V brzké době se dá rovněž očekávat masivní omezení přístupu ke dnes ještě jakž-takž svobodným informacím. Nepůjde ale o "pouhé" vypnutí několika webů jako v únoru 2022, ale totální znemožnění dostupnosti k jiným zpravodajským zdrojům mimo ty oficiální. Dnes ještě stále máme možnost najít si informace mimo hlavní proud a vytvořit si vlastní pohled na věc, brzy už to nebude možné. Představte si, že se na vás 24 hodin denně bude ze všech stran valit propaganda typu ČT24, Deníku N či Fora 24, a nebude z toho úniku. Jiné zprávy zkrátka neuvidíte, neuslyšíte, nedočtete se jich, ani je nikde nedohledáte. Slova komisařky Jourové z davoské konference nelze brát na lehkou váhu. Ano, z jednotných tlampačů už se dozvíme jen ta "správná" fakta.
Je jen otázkou, jak to bude souviset s již proběhlou simulací celosvětového zhroucení počítačové sítě, známé pod názvem Cyber Polygon, případně s návazností na zavedení jednotné globální měny a systému sociálních kreditů, každopádně náznaků příprav je tolik, že nemusíte pročítat konspirační weby, aby vás to probralo; stačí, když sledujete, jak redakce režimních médií posílají přepadová komanda před dveře bytů osob, kteří cosi nevhodného napsali na internet.
Zbývá nám nějaká naděje, jak uniknout z těchto plánů, jež nám mocní chystají? Čím povzbudit, abych nebyl zařazen mezi alternativní weby, které pouhým popisem reality šíří negativní myšlenky (už jsem tam stejně zařazen:)) ? Nelze se spoléhat na to, že jakýmikoliv výzvami, fakty a důkazy ohromíte většinu národa, ten se konečně vzbouří proti oficiálním lžím a postaví se proti vznikající totalitě. Pokud na masu hypnotizovaných a propagandou naočkovaných lidí vyrukujte s čímkoliv, co naruší její dosavadní "znalosti", nalité do jejich hlav školským systémem a médii, a co půjde proti jejímu dosavadnímu vnímání světa, ušlape vás k smrti. Nepočítejme ani s tím, že se na troskách internetu zachová cokoliv z tvorby nezávislých bloggerů a badatelů, nebo že jakékoliv na kolenou vytvářené nelegální samizdaty ovlivní masy lidí.
Bude potřeba zachovat si všechno vědění, znalosti a paměť starých událostí v sobě. Nenechat se zlomit, držet při sobě a stát si za svým. Dokud budou žít lidé, kteří vědí, znají a pamatují si, co se skutečně událo, zůstane vždy naděje. Přepisování a upravování dějin se již rozběhlo naplno a teprve 15-20 let staré události jsou dnes v tisku, v televizi i na internetu prezentovány zcela jinak, než se v reálu odehrály. Díky tomu dochází k manipulaci s podvědomím lidí a doslova k postupnému překreslování vzpomínek v jejich myslích. Pokud však zůstane režimem jediný povolený zdroj "faktů" (jak slibuje komisařka Jourová), hrozí, že masy lidi si budou "pamatovat" verze událostí, které se nikdy nestaly a budou přesvědčeni o státní "pravdě".
Dodržování její ideologie budou pak fanaticky vyžadovat od všech ostatních, stejně jako ti poslušní občané Oceánie z Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři. Takto myšlenkově obluzená většina nikdy neuvěří ničemu jinému mimo oficiální linii, pokud jim jednoho dne náhodou režimní média oficiálně neoznámí, že pravda je i jinde a že ji mohou také věřit.
Čeká nás v nejbližších měsících a letech těžký boj hlavně s myslí a vědomím lidí a nebude to vůbec snadné. Zpochybňování "jistot", o nichž je trpělivě desítky let přesvědčovala režimní propaganda, je strašně nepříjemný pocit a zásah do jejich integrity a pohodlí.