Případ Nohavica: Z miláčka médií a národa štvanec a vyvrhel. Jste jim dobří, jen když podkuřujete stádu a většině
Kdy má člověk v dnešním světě jistotu, že bude většinovou společností uznáván? Že jej lidé budou milovat a chválit, nikdy se nedostane do žádného konfliktu a nebude muset řešit žádné spory, krize a tlaky okolí? A nikdy se nestane terčem opovržení, posměchu, pohrdání nebo výhrůžek? Jen tehdy, pokud se bude podbízet většinovým postojům a náladám, bude opakovat to, co chce slyšet okolí a zůstane takto navždy konformní.
Můžete být totiž sebevíce slušný, poctivý a empatický člověk, nemusíte být zloděj, lhář, křivák a podvodník, nemusí existovat nic, za co byste se v celém svém dosavadním životě museli stydět, a přesto na vás stádo může z ničeho nic naházet tuny pomluv, špíny a zostudit vás před svým okolím jako toho největšího hajzlíka pod sluncem. A to jen proto, že jste si dovolili byť třeba v jednom výjimečném případě jít proti proudu, projevit odpor vůči většinovému názoru, nebo se jen znelíbit komusi vlivnému, jemuž se stádo povinně klaní.
Takovým vyvrhelem se můžete stát i v případě, že svůj názor neměníte a stojíte si za svým původním přesvědčením. Stává se totiž, že většinový pohled průměrného stáda se na povel náhle změní, a vy nestihnete zareagovat a včas se zařadit do proudu. Správný člen stáda totiž musí vždy permanentně ve střehu a hlídat, zda se zrovna nezměnily nároky, jenž se od něj vyžadují, následně se seřadit do řady s ostatními a jako ovce pochodovat ve stejném rytmu a bečet správným směrem. Kdo se vymyká a vybočuje z jednolité masy, bývá terčem trvalého a intenzivního nátlaku většiny, až je nakonec vyobcován ze stáda. Správné je přece vždy to, co dělá většina!
Tento systém společenského fungování si můžeme názorně předvést na příkladech dvou, respektive tří známých osob z veřejného života.
V lednovém článku Hlasy rozumu uprostřed covidhysterie: Konference Covidcon a bílé vrány mezi novináři, politology, lékaři, sportovci i politiky jsem se zmínil o novináři Ivanu Hoffmanovi, jako o jednom z mála novinářských bílých vran, představující hlas rozumu v atmosféře covidové hysterie, vyvolávané zkorumpovanými médii. Tento bývalý zpěvák, folkař i chartista dobře zná nenávist většiny a s totalitním režimem si užil své už před listopadem 1989 (viz záznam ze zásahu cenzorů při vystoupení na Bratislavské lyře v roce 1989). Po revoluci se stal novinářem a své příspěvky publikoval v mainstreamových médiích. Když ještě před několika desítkami let psal vesměs ve prospěch tehdejších panujících nálad polistopadového režimu, podporoval naše americké "spojence", obdivoval euroatlantické a "západní" hodnoty a vymezoval se proti určeným nepřátelům naší "svobody" a "demokracie", bylo vše v pořádku a zbytkem novinářské obce byl uznáván.
To se ovšem začalo rapidně měnit, když začal více a více pochybovat, kritizovat americké války a vůbec celou naši polistopadovou prozápadní orientaci i současné ekonomické poměry. Náhle přestával být zván jako komentátor do hlavních médií, jeho rozhlasové glosy byly zrušeny a totéž se stalo s jeho působením v celostátním Deníku. Hlas Ivan Hoffmana se častěji začal objevovat na internetu v tzv. alternativních médiích, neboť mainstream už Hoffmanovy podvratné názory nehodlal dále trpět.
Nyní se dozvídám zajímavou informaci, že Ivan Hoffman se přece jen vrátil do Českého rozhlasu, kde mu byla nabídnuta možnost nepravidelných krátkých komentářů. A i když se jedná o pořad s krátkými pětiminutovými glosami, okamžitě se ukazuje, že i to komusi vadí.
Podívejme se, komu: Na Hlídacím psu vyšel udavačský článek přesně ve stylu normalizačních výzev k "vyvození závěrů" a "přijetí náležitých opatření", aby už tento nepohodlný komentátor zmizel z vysílání! Krátké protistátní promluvy bez mocenské kontroly není možno na našem režimním vysílači provozovat.
Robert Břešťan: Když přijdou bajky Ivana Hoffmana, je čas vypnout rádio
https://hlidacipes.org/robert-brestan-kdyz-prijdou-bajky-ivana-hoffmana-je-cas-vypnout-radio/
"Řekněme si ale jasně, že by veřejné debatě, či alespoň zdraví pravidelných posluchačů ČRo Plus prospělo, kdyby se pan Hoffman z rozhlasových vln do tuzemských domácností již nadále nešířil.
A protože se jistě najde řada těch, kdo budou křičet něco o kádrovácích a seznamech nepohodlných jak nepadnoucí nohavica, ujasněme si, že český koncesionář by měl být ušetřen medového hlasu Ivana Hoffmana na rozhlasových frekvencích ani ne tak proto, že jde o nositele konspirátorské Krameriovy ceny za rok 2020, ani ne proto, že má za sebou zjevnou prokremelskou názorovou stopu, již si každý zájemce snadno sám dohledá. Ale prostě proto, že jsou ty jeho texty tak strašně pitomé."
Jak to Břešťan hezky úřednicky zformuloval: "Prospělo by..., kdyby se tento člověk již nadále nešířil." A přičinlivě svůj článek adresoval "vyšším místům" v ČRo, aby hned v tom smyslu konaly!
Břešťanův článek je vyloženě "návodný", přesně ve stylu, v jakém se psaly posudky na začátku normalizace v 70. letech, kdy se režim hodlal zbavovat lidí s opozičními názory, ale neměl je jak vyhodit. Tak se někam poslal udavačský "posudek" na nepohodlného člověka, který výslovně nijak nevyzýval "zbavte se toho člověka/vyhoďte toho pracovníka", ale nenápadnými narážkami přesně ve stylu: "Bylo by dobré, aby se v našem pracovním kolektivu takové protisocialistické postoje nadále nešířily" nebo "Další přetrvání osob s těmito názory není slučitelné s linií strany a doporučujeme vyvodit náležité závěry" atd. A tak i Břešťan píše, "prospělo by, kdyby se tento člověk již nadále nešířil." Jaký to novinářský pokrok od naší žurnalistické "elity", která se už 33 let zaklíná "demokracií" a polistopadovými hodnotami boje proti předchozímu režimu!
V diskusi mainstreamového presstitutského serveru většinou všichni přitakávají a mají radost nad útokem proti jednomu z mála novinářů s odlišným názorem, až na pár jedinců:
Břešťanova kritika jde za rámec etiky. Svou nesmiřitelnou kritiku, na kterou má právo, doplňuje kádrovým doporučením k vyhození a umlčení toho, koho kritizuje. Každý kritik je samozřejmě přínosem, i tehdy, když své pocity přeexponuje. Čtenář si může sám posoudit, zda se s ním ztotožní, nebo ne. Ale kritik by se neměl postavit do role politického kádrováka a navrhovat otevřeně odstranění a umlčení kritizovaného publicisty. Protože pak to vypadá jako to žalování určené pro ucho vrchnosti, že zlý publicista H. nechává na císařepána kálet mouchy v době, kdy vlast vovinuly mraky.
---
Pán Břešťan asi neposlouchá dobře, nebo závidí panu Hofmanovi jeho rozhled. Pan Hofman nevnucuje posluchačům svůj jediný správný názor. Pouze dává posluchačům možnost zamyšlení a vyhodnocení názorů.
Ve zmíněném článku zazněla i zmínka o Jaromíru Nohavicovi. Ne náhodou. To je druhý klasický případ člověka, na němž si většinová režimní masa dokáže vyzkoušet své náhlé změny postojů od nekritického zbožštění až k naprosté nenávisti. A stačí jen málo: aby jinak vcelku loajální a konformní zpěvák projevil svůj odlišný postoj od většinových nálad, a z oslavovaného barda je hned zrádce národa.
Narážka na Nohavicu v souvislosti s Hoffmanem není vůbec náhodná. Obě dvě tyto dnes ostrakizované a systému nepohodlné osoby byly kdysi systémem velmi protežováni a oblíbeni, a to samozřejmě v době, kdy byli konformní s obecnými názory a politickou linií státu. Pokud zastávali názory shodné s hlavním proudem, nikdo si netroufl je kritizovat a jejich hlasy zněly z médií za naprostého nadšení většinové hudební i žurnalistické obce.
Připomeňme v té souvislosti rok 2005 a zásah policie proti nelegální technoparty. Nohavica tehdy na podporu protestů proti policejnímu zásahu složil ubohou skladbu s názvem "Už zase bijou děti":
https://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/uz_zase_bijou_deti.htm
- Už zase bijou děti
plastikovými kyji
už zase vzduchem letí
slova o anarchii
a jako v listopadu
z oblohy padá voda
a s obrněnci vzadu
klopýtá nesvoboda
Média Nohavicu za tuto podlézavou a kýčovitou častušku neúměrným způsobem oslavovala a velebila jakožto angažovaného hudebníka. Skvěle Nohavica!, volali všichni novináři, postavil se za svobodu každého člověka proti totalitním praktikám a násilí! Jarek je náš, mluví a zpívá za naši svobodu a demokracii proti hrozbě policejního státu!
V té době se Nohavica hodil, to jim byl dobrý! Pokud zastáváte názory jako my, názorová většina a členové našeho bečícího stáda, a pokud pochodujete v rytmu našeho davu, jste dobří a budeme nad vámi držet ochrannou ruku. Budeme vám udílet státní vyznamenání, budeme vám dobře platit, všude vás propagovat. Naši spříznění novináři o vás budou psát jen v dobrém, protože pokud se zaprodáte nám, je to správně!
Pokud se ale jen trochu odkloníte od námi nadiktovaných názorů, nalinkovaného směru a spořádaného chování, těšte se na mohutnou odvetu! Budeme do vás pálit dnem i nocí všude, kde se jen objevíte! A pokud si dovolíte převzít ocenění z rukou člověka, jehož jsme označili za nepřítele naší civilizace, očekávejte odvetu v podobě totální mediální palby do vaší osoby.
Zkusme si srovnat postoj mediální scény k Jaromíru Nohavicovi s přístupem médií k jiné osobě z naší hudební scény: Michalu Davidovi. Tomuto permanentnímu kolaborantovi s každým režimem je poskytován nebývalý prostor. Na rozdíl od Nohavici, jemuž pořadatelé ze strachu ruší koncerty, Míša Kulička se promenáduje ve všech médiích téměř nepřetržitě už 40 let, snad jen s krátkou odmlkou první poloviny 90. let, a je mu poskytován nevídaný prostor. Zatímco některá média a představitelé oficiální kulturní scény Nohavicu po jeho odmítnutí vrátit vyznamenání od Putina trvale bojkotují, náš spartakiádně-pouťový tajtrlík natáčí reklamní kampaně pro obchodní řetězec.
Položte si otázku: Odmítla by organizace Člověk v tísni například potravinovou sbírku pro chudé, shromážděnou řetězcem Penny za nevkusné rytmické kulisy Davidových písní stejně, jako odmítla peníze z charitativního Nohavicova koncertu?
Člověk v tísni odmítl peníze z chystané Nohavicovy benefice. Peníze měly putovat na pomoc Ukrajině
https://www.irozhlas.cz/kultura/hudba/clovek-v-tisni-nohavica-koncert-rusko-ukrajina_2203091944_miz
Důvod, proč média i společnost Davidovu servilitu k mocným a permanentní kolaboraci s každým režimem odpouštějí, je nasnadě: Michal David totiž dokáže vždy vycítit, odkud vítr vane, přizpůsobit se aktuálním požadavkům za každého režimu a zjistit si, co je "zapotřebí" k vlastnímu prosazení. Nehledí na své svědomí, zásady (žádné nemá), slušnost a důstojnost, z těchto vlastností by žádnou kariéru neudělal. Není to hloupý člověk, ale ví dobře, komu je potřeba podlézat, u koho se musí zalíbit, aby měl ve svém životě "úspěch" a mohl si komfortně žít a nezatěžoval se nějakými konflikty s režimem a většinovou společností, ani rozpory ve svém svědomí.
Když to samé Nohavica předvedl svou písní o technařích, byl veleben také. Jakmile se však nyní postavil proti většinovým náladám, dřívější oslavování je rázem zapomenuto a z milovaného písničkáře je rázem putinovská zrůda a vyvrhel národa. Nohavica v této souvislosti hovoří o návratu komunismu, ale tyto nálady nemají nic společného s panujícím režimem, jde prostě o reflexivní reakci stáda, jež pořvává vždy po těch, na něž jim hlavní proud ukáže, že mají řvát.
Michal David nemá taková trápení jako Jaromír Nohavica. Pokud je potřeba, zkrátka se přizpůsobí a zařadí se do stáda. Je to permanentní kolaborant a beznadějně nepoučitelný vyčůraný hajzlík, jenž si včas dokáže spočítat, co se zrovna od něj očekává, aby se nedostal do problémů. O jeho geniální intuici na změny společenské atmosféry svědčí tato jeho nová reakce:
Třesk na hudební scéně kvůli válce: Ruskou Mášu od Michala Davida už neuslyšíte
https://cnn.iprima.cz/show-time/velky-tresk-na-ceske-hudebni-scene-kvuli-ukrajine-ruskou-masu-od-michala-davida-uz-neuslysite-110224
Ještě před vypuknutím války na Ukrajině si Michal David nedovedl představit, že by skladbu Ruská Máša během svého koncertu nezahrál. Fanoušci si ji žádali, patřila mezi nejoblíbenější. Situace se ale změnila.
"Tu písničku jsem stáhl z repertoáru hned poté, co Putin napadl Ukrajinu a páchal tam zvěrstva. Dokonce jsem ji vyndal i z mého nejnovějšího CD Funky, které teď vyšlo. Přitom jsem ji tam měl už připravenou a nově zaranžovanou," přiblížil CNN Prima NEWS zpěvák.
Nyní si nedovede představit, že by ji někdy znovu hrál. "I když je to hit, není dobře hrát takové písničky, když vidíme, co tam Putin předvádí. S tím já prostě nesouhlasím. Je možné, že už ji nebudu hrát nikdy. Už jenom z důvodu solidarity," dodal.
Nepochybujte o tom, že pokud by naši zemi zítra ovládl Putin, začal by Michal David zpívat i psát v azbuce.
A proto jediné, co nám svobodomyslným a nepoddajným zbývá, že se takovým kujónům můžeme vysmát:
Lupo Anetta - Michal a Máša - klip z Vidlákova
https://www.youtube.com/watch?v=Vn4PwYwRiSc