Svoboda slova v protektorátním stylu aneb Neopovažujte se nám tady šířit pravdu, jinak bude použita proti vám
Není vůbec podstatné, zda se našim tajným službám podaří odhalit byť jediného ruského či jiného agenta. Potenciální agenty a nepřátele státu totiž udělají z nás všech, a to stejným způsobem, jakým britská státní moc udělala z obyčejných Britů, kteří vyšli do ulic protestovat proti rostoucí brutalitě imigrantů, ultrapravicové extremisty a kriminálníky.
Jako by koncem léta začalo přituhovat. Navenek to sice vypadá, že režimní propaganda mele z posledního, ale nedejme se mýlit. Je velice pravděpodobné, že světové dění se ubírá k dalšímu zlomu, daleko zásadnějšímu, než byl covidový teror a válečná masírka. Kdosi je o těchto plánech velice dobře informován a podle toho vypouští různé zkušební balónky. A zatímco lehce vyplašený mainstream neví, zda ještě tlačit ukrajinskou agendu, nebo už chystat osvědčené scénáře pandemického brainwashingu, na řídící pozice u moci jsou mezitím různě po světě instalovány obskurní existence Foltýnova ražení, aby bylo po zavedení nových pořádků vše připraveno.
Vývoj posledních let má svou logiku a nemůže být náhoda, že do funkce velitele ozbrojených sil byl silou davu instalován armádní generál, resp. vyškolený rozvědčík a za koordinátora strategického umlčování nepohodlných názorů samotným Úřadem vlády jmenován "tupý, zelený, lampasácký debil".
Informace o rozšiřování kompetencí vojenské policie (blíže také zde) naznačují, že se schyluje k čemusi, co je možné chápat minimálně jako příprava na vlnu státních represí a masových čistek. Jisté síly se viditelně třesou nedočkavostí, až se jim během vojenského ohrožení republiky podaří poštvat obyvatelstvo proti sobě povinným nahlašováním "nepřátel státu" a umožní jim vyčistit zemi od "zrádců a kolaborantů".
Přesně v takových okamžicích režim vytahuje do popředí zneuznané, zato velice ambiciózní figury, čekající na svou příležitost, aby mohly naplnit své zvrácené ambice. Ty pak vycítí, že s novými poměry přišla i jejich životní chvíle. Příkladů z minulosti je celá řada, podobné typy ctižádostivých psychopatů, nejednou z kriminálního prostředí či podobného rodinného zázemí, bez špetky sociální inteligence, se na velících postech objevují dodnes. Kolik takových zanícených fanatiků se třeba najednou našlo během covidové diktaktury, že? Koronareprese mohly být takovým přípravným cvičením pro další fázi zavádění nových globálních pořádků. Ne náhodou jsme v pozici pro "řízení pandemie" zažili plukovníka, jinde zase měli třeba generála. Ideální figurky pro dozor nad vystrašeným obyvatelstvem skrze pokyny a nařízení ve vojenském stylu, s nezbytným uplatňováním přísných trestů za neposlušnost.
Jaký div, že se nám dnes zase ti samí střídají před očima jako ty loutky na orloji. Staré známé tváře, po celá léta ve stálé pohotovosti, připraveny kdykoliv vyskočit ze "zálohy" jako najaté loutky k novému "pandemickému" zadání. Rozdíl mezi jejich staršími a novějšími výstupy se hledá jen těžko. Porovnejte si například 3 roky starou hysterickou reportáž s rozhovorem s epidemioložkou Nikolou Sklenovskou na ČT24, o níž jsem psal v článku z dubna 2021 s tou současnou o mpox. Systém se zkrátka může na své osvědčené figurky vždy spolehnout.
A co by to byl za rozjezd dalšího kola pandemického brainwashingu, kdyby v něm chyběli naši dobře známí influenceři alias najatí pop-brainwasheři? Jako třeba Petr Ludwig, který nás během tvrdých lockdownů ze svého hotelového pokoje v Dubaji poučoval o nutnosti nošení roušek a nabádal, ať rozhodně nevycházíme z bytu a nikam necestujeme, jako to učinil on sám, když velice nerad a s velkým sebezapřením musel odcestovat na dovolenou do Emirátů. Toho člověka prostě musíte mít rádi už jen za jeho roztomilý kukuč a šedesát táců za přednášku na ostravské hygienické stanici o prokrastinaci mu zkrátka musíte přát. I kdyby vás ten chlapec posílal do plynové komory, ještě byste mu poděkovali a zaplatili.
Pokud by měl někdo odvahu prošetřovat, kdo Péťovi dohodil přednášku s tak neobvyklým tématem, tedy že by si zaměstnanci státního úřadu měli v práci řádně plnit své úkoly a povinnosti, nabízí se jedno řešení. Jelikož se kauza týká Krajské hygienické stanice, doporučil bych metodu TRASOVÁNÍ. Na hygieně určitě budou vědět, o co se jedná. Tak jako jejich zaměstnanci během covidoteroru trasovali obyvatelstvo po každém pozitivním PCR testu na koronavirus a nutili každého takto postiženého k nabonzování všech osob, s nimiž se setkal během posledních dnů, měli by odpovědní vedoucí ostravské stanice stejným způsobem nahlásit každého, s nímž přišli do kontaktu před sjednáním zakázky pro Ludwiga. Možná bychom pak mezi nimi našli velkého Péťova fanouška, a věc by tím byla vyřízena. Ministr Pirát Bartoš by pak mohl stejné školení objednat pro zaměstnance stavebních úřadů, aby rychleji pochopili, že nemají co zdržovat stavební řízení, když jejich nový systém běží jako po másle. Bylo by to ideální zakončení celé kauzy v pirátském stylu. Vůbec bych se nedivil, kdyby to Ivan Bartoš zoufalým zaměstnancům stavebních úřadů oznámil skrze on-line webinář.
Ale dost srandiček. V dnešní době není moc nálada na vtipkování. Jde do tuhého a cosi velkého se chystá. Nedá se předvídat, zda to bude nové kolo pandemického teroru, nebo eskalace ukrajinské války na území Evropy, případně kombinace obojího. V každém případě žijeme v době, která svou atmosférou asi nejvíce připomíná roky 1938/39. Může se stát, že se jednoho rána probudíme do nového světa, který bude připomínat realitu někdejšího Protektorátu. Komu se to zdá přehnané, ať si porovná dnešní poměry s dobou před cca pěti lety a sleduje, jak se za tu dobu zúžil prostor ke svobodnému vyjadřování, co si dnes smíte dovolit říct, aniž byste riskoval, že budete označen za příslušníka ruské páté kolony, škůdce demokracie nebo nepřítele státu. A také jak se vystupňoval státní dohled a rozšířily metody zastrašování obyvatelstva.
Ministerstvo obrany plánuje zpřísnění trestů vůči členům tzv. domobrany a lidem, kteří si na sebe oblékají vojenské maskáče, jelikož "vzhledem ke zhoršené bezpečnostní situaci stoupá společenská nebezpečnost takového jednání". Jaká asi bude definice "společenské nebezpečnosti" v případě skutečného ohrožení země? Nebudou nás naopak do těch maskáčů násilím nutit? A nebude "společensky nebezpečný" třeba poslech "štvavých vysílaček"?
Dnes ještě poslech zahraničního rozhlasu sice trestný není, ruské televizní stanice byly pro jistotu vyřazeny z nabídek a weby jsou blokovány. Kdo pochybuje o západních hodnotách a nedůvěřuje EU a NATO, nahrává ruskému vlivu; kdo pořádá protivládní demonstrace, je placen z Moskvy; návštěva koncertu ruské operní pěvkyně je už vyloženě projevem lásky k Putinovi; a kdo se nenechal naočkovat, zaručeně je pod vlivem hybridních operací ruských tajných služeb. Uvažuje se o zákazu působení pravoslavných církví u nás, neboť naším vzorem je Ukrajina, která už je zakázala. Říkal tady někdo něco o pronásledování církví za komunismu?
Veřejné procesy s ruskými agenty a Putinovými přisluhovači zatím ještě neprobíhají, ale z práce se už za projevený názor vyhazuje. Loajální představitelé politické a kulturní sféry podepisují petice na podporu vojenského velitele (!) ve funkci dozorce nad šířením nepravdivých informací, který slibuje, jak tvrdě zatočí s ruskými přisluhovači. Příštím krokem bude zřejmě vydávání seznamů "zrádců a kolaborantů" nebo těch, co projevují "přílišnou náklonnost" cizí moci nebo "vzbuzují dojem", že nevyznávají prozápadní hodnoty a sympatizují s nepřítelem.
Je v podstatě jedno, zda naše tajné služby někdy odhalí skutečného agenta ve službách Ruska, vlastně nebude potřeba chytit ani jediného. Potenciální agenty a nepřátele státu udělají z nás všech, a to stejným způsobem, jakým britská vláda a jí podřízená média udělala z obyčejných Britů, kteří vyšli do ulic protestovat proti rostoucí brutalitě imigrantů, ultrapravicové extremisty a kriminálníky. Ti byli vládou i sdělovacími prostředky kolektivně označeni za podněcovatele násilí a ještě byla proti nim poštvána tzv. široká veřejnost, viz titulek z iRozhlasu Nenávist zaplavila Spojené království. Násilí rozdmýchávali influenceři, veřejnost je proti. Za účast na protestech či dokonce za souhlasné příspěvky na internetu rozdali soudci dosud bezúhonným lidem ve zkráceném řízení nepodmíněné tresty vězení od desítek týdnů do 2,5 roku.
Soupisy zločinů zatčených, mezi nimiž byly i osoby v důchodovém věku, naznačují, že mezi "projevy závadného myšlení" byly již zařazeny také nevhodné grimasy nebo smajlíky na internetu. Jak hovoří zpráva, jeden z odsouzených se protestů nezúčastnil, ani nic nenapsal na internet, pouze do komentářů o demonstracích "myší zmáčkl emotikon zobrazující menšiny a emotikon zbraně. Při soudu se přiznal, "že prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací poslal hrubě urážlivou nebo neslušnou, obscénní či hrozivou zprávu". Dostal 12 týdnů vězení nepodmíněně."
Konečně chápeme důvody, proč britská policie nezvládá rostoucí vlnu násilí a útoky násilníků na veřejnosti. Pokud její příslušníci bedlivě sledují každý prd na sociálních sítích a číhají na kdejaký "závadný" emotikon pod komentáři, nemůžou zároveň stíhat zasahovat při útocích střelnými zbraněmi a noži, nebo monitorovat pohyb ozbrojených imigrantů v britských ulicích.
Novinářské prostitutky za každého režimu
Teď si představte stejnou situaci, překlopenou do našich reálií. Co by nastalo, pokud se v naší zemi udál závažný incident, zinscenovaná operace, mohutný hackerský útok na státní infrastrukturu či jiná diverzní akce? Automaticky by byla bez důkazů připsána na vrub jistým východním agentům, na bombastické tiskové konferenci by premiér a ředitel BIS oznámil, že mají o vině onoho státu přímé a nezpochybnitelné důkazy, které by pochopitelně nepředložili (agenti jiných velmocí u nás nepůsobí a země, vyznávající západní demokratické hodnoty, vlastně ani žádné nemají). Každý, kdo by vládní tvrzení zpochybnil, čelil by vyšetřování ze strany Policie ČR a obvinění z vlastizrady či napomáhání vlivu cizí mocnosti. Následně by se strhlo cosi podobného, jako dnes zažívá Británie. Veřejnost, roky masírovaná a vystrašená "ruskou hybridní hrozbou", by se dostala do stavu masové psychózy, jejíž projevy si lze představit jako obdobu nátlaku z doby covidového a očkovacího teroru, ovšem znásobenou hysterií z možného ohrožení státu a přiživovanou zdivočelými médií. Ve srovnání s tehdejšími represemi by byl nátlak moci a okolí zcela nesrovnatelný. Občanské svobody by byly rázem omezeny na minimum, jediným vaším právem by bylo podřídit se, anebo mlčet.
Nečekejte, že by se vám v nastalé atmosféře dostalo jakéhokoliv zastání. Vaše okolí bude stejně zfanatizované jako za covidu a nikdo o vaší "vině" pochybovat nebude. Média nepřipustí jakékoliv pochybnosti, jsou pod kontrolou státní moci a ta dobře ví, jak je k poslušnosti donutit. Naše novinářská "elita" prokázala, že jakékoli zásady jsou jí zcela ukradené a dokáže je opustit v okamžiku nastolení nových poměrů za cenu okamžitého přizpůsobení, jež jim zajišťuje přežití. Však ji také často vidíme s příslušníky moci v družné zábavě i pevném objetí: Pečínka, Michopulos, Bastlová a Witovská společně s etalonem vkusu a slušnosti Pavlem Novotným; na druhé zase Nora Fridrichová a Kateřina Jacques téměř v náručí s novým strategickým koštětem na vymetání proruských bakterií:
Reportáž o sešlosti našich novinářských morálních majáků vypovídá více než jakékoliv hodnocení, ale stejně si neodpustím pár slov. Nepřestane mě udivovat, jak některé osoby, zejména "dámy", dokáží slevit ze svých "nekompromisních" nároků, když jim z toho kouká jakýkoliv užitek nebo "prestižní" uznání od nějakého vysoce postaveného šmejda. Obvykle bývají velice háklivé a přecitlivělé, pokud je špatně oslovíte, nemáte při tom dokonale upravený zevnějšek s čistým oblečením a precizně zapnutými knoflíčky nebo před nimi vyřknete lehce nevhodný vtip. Od okolí nekompromisně vyžadují slušné chování a kultivované vyjadřování, mávají před vámi vzory mužského gentlemanství atd. Pak je vidíte, jak se jako protřelé bardámy vesele chichotají s blbečkem s odhaleným břichem, očividně na drogách, který prská a plive kolem sebe, hází sprostoty na všechny strany, řve jak pominutý a chrlí jednu nadávku za druhou. Zřejmě vzor sympatického a galantního muže. Představuji si, co by se dělo, kdyby Bastlové do rozhovoru na Seznam Zprávách přišel Ladislav Vrabel v tílku s odhaleným pupkem, nebo pokud by Jindřich Rajchl ve svých reakcích horem dolem házel prdelemi a pak ji tam i poslal. To by byla kalamita článků o sprostotě dezolátů z alternativní scény pod vlivem ruské propagandy!
Můžete se celé roky se vší vážností tvářit jako seriózní osoby, reprezentující veřejnoprávní instituci, propagovat agendy typu MeToo, vystupovat proti vnímání žen jako pouhých sexuálních objektů a hořekovat nad tím, že vás v pražské MHD obtěžují úchylové; a pak se předvést v konverzaci s kolegy z profese (!), kde vám z úst létají řitní otvory a masturbace a chlubíte se, s kolika chlapy z redakce jste se vyspali, kdo z nich ho má malého a který z nich je "šukatelný". Čekali byste, že se takto budou vyjadřovat elitní redaktoři veřejnoprávní televize? A že by se zrovna oni mohli přetrhnout, aby vám přinášeli přesné a nezkreslené informace? Že jim půjde o to, rvát se o vaše práva a svobody a hledání pravdy? Jich zajímá leda tak, který večírek vymetou a s kým se vyválejí v posteli.
V žádném případě ale neopomenou projevit svou loajalitu k panujícím poměrům. Je třeba se viditelně lísat k důležitým osobám, které mají rozhodující slovo o tom, jak dlouho si ještě budou užívat režimních privilegií. S patřičnou pravidelností je proto nutné se s těmito figurami moci stavět před objektivy fotoaparátů, aby bylo před očima veřejnosti zjevné, že jde o spolehlivé novinářské lokaje, kteří si přízeň systému zaslouží. Svou příchylnost k moci prokazovali novináři za každého režimu. Ze společných snímků všemožných pohlavárů a jejich poslušných propagandistů by se za uplynulé století dalo sestavit celé fotoalbum. Jeden vymetač nepohodlné "špíny" v místní populaci jako druhý.
K přisluhovačské roli médií a hledání pravdy zdánlivě nesouvisející paralela: V těchto dnech se připomínalo výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy ze srpna 1968. Při té příležitosti se hovořilo o zásadní roli redaktorů Československého rozhlasu během prvních hodin a dnů po vpádu. Tu dobu jsem sice nezažil, ale o nějakou dekádu později jsem rozhlas velice rád poslouchal a byl jeho velkým fanouškem. Těsně před rokem 1989 mně rodiče koupili v místní elektře malý tranzistor se západní normou VKV-II a já se od něj nemohl odtrhnout. Poslouchal jsem sice hlavně stanice Čs. rozhlasu, ale občas se mně podařilo naladit nějakou tu "štvavou západní vysílačku".
Z toho, o čem se tam hovořilo, jsem nebyl vůbec moudrý, ale už tehdy mi cosi naznačovalo, že s tímhle zázračným mluvícím přístrojem nebude všechno v pořádku. Nepřipadalo mi normální, aby jedna stanice popisovala určitou událost jedním způsobem, a druhá zcela naopak. Vrtalo mi hlavou, jak může někdo tvrdit, že hlásá pravdu a jen o kousek vlnové délky dál jste se dověděli, že ta pravda, co jste před chvílí slyšeli, je vlastně holá lež. Když nám tvrdí, že žijeme ve svobodné a prosperující zemi a v nejlepším možném systému, stvořeném pro blaho pracujícího lidu, jak to, že kdosi jiný hlásá, že naopak náš systém je totalitní, plný nesvobody, zatímco na opačné straně ostnatých drátů žijí daleko svobodnější lidé v nesrovnatelném blahobytu? Jako děti a žáci jsme byli vychováváni tak, že máme poslouchat rodiče a důvěřovat dospělým autoritám jak ve škole, tak i na veřejnosti, protože dospělí mají vždy pravdu. Ale co když si jejich pravdy navzájem odporují a ta pravda se v průběhu času neustále mění? Jak to má dětská mysl pobrat?
Jelikož jsem toto vlastní myšlenkové formování plné vnitřních zmatků prožíval zrovna v přelomové době konce osmdesátých let, pochopitelně do nich zasáhla listopadová revoluce roku 1989. Tu jsem prožíval taktéž na rozhlasových vlnách. Právě na nich v těch dnech došlo ke klíčovému momentu, který doslova rozmetal všechny zbývající jistoty o důvěře v jedinou možnou pravdu od všech relativně "věrohodných" autorit. Tím momentem byla zpráva o mrtvém studentu Šmídovi po násilně potlačené demonstraci ze 17. listopadu. Ta se sice později ukázala jako falešná, ovšem mezitím už vyprovokovala masové protesty veřejnosti, vedoucí k převratu. Režimní média se nejprve zprávu snažila dementovat, ale jelikož s ní přišla "důvěryhodná" západní zpravodajská agentura, lidé jí nejdřív uvěřili. Poté, co se ukázalo, že zpráva je skutečně lživá (a západní agentura i její šiřitelé se za ni omluvili), již nešlo další vlnu událostí zastavit a revoluce se dala do pohybu. Lidé státním médiím nevěřili, a tak se vcelku oprávněně domnívali, že se snaží smrt studenta zatajit, a zase lidem lžou. Tentokrát ovšem nelhala režimní média, ale právě druhá strana, která přitom o režimních médiích tvrdila, že nám přes 40 let jen lžou.
Tato událost byla pro mě osobně doslova iniciačním momentem, jak chápat politiku a vůbec dění okolo nás. A také, jak do budoucna přistupovat k médiím jako je rozhlas, televize, tisk a všem "důvěryhodným autoritám". Že nikomu nelze plně důvěřovat, ani se spoléhat na jakýkoli zdroj, ať už o něm jedni hovoří jako jediném pravdivém, nebo druzí, že chrlí jen samé lži. Dnes už docházíme k poznání, že ani v případě "mrtvého studenta Šmída" nešlo o "čistou lež" na jedné straně a "čistou pravdu" na straně druhé, ale že celá kauza byla součástí promyšlené operace k uvedení věcí do patřičného pohybu. Rozhlas posloužil jako ideální prostředek k manipulaci s vědomím lidí, stejně tak jako dnes k podobným operacím slouží televize a internet.
Ani dnes rádio nezůstává pozadu a pro mocenské složky stále představuje skvělý nástroj pro ohýbání pravdy a různé psychologické operace. Když jsem napsal, že kdysi jsem rozhlas poslouchal rád, dnes už to nemůžu říct ani omylem. Po tom, co předvedl Český rozhlas během covidové éry (o soukromých stanicích a jejich dementních moderátorech, rozjařeně vyřvávajících "Běžte na dávku, já byl dneska v obchoďáku a dostal jsem zdarma supr mekáč!" raději pomlčím) se mě udělá zle jen při pomyšlení, že bych měl zapnout tranzistor. Poslech veřejnoprávního Radiožurnálu bylo cosi podobného, jako vystavit se dobrovolnému mučení a jeho vysílání připomínalo štěkání povelů a nadávek dozorce z koncentráku nebo tlampač na buzerplacu:
- Stále někteří odmítají nosit roušky!
- Rostou případy nedodržování pandemických opatření mezi obyvateli!
- Neochota chránit se respirátorem má za následek těžký průběh choroby!
- Nepovolená shromáždění zvyšují počty nakažených!
- Všem zaměstnancům se nařizuje pravidelně se testovat!
- Odmítači očkování mají na svědomí úmrtí starších spoluobčanů!
- Kdo se neprokáže certifikátem o dávce vakcíny nebo testu, nebude vpuštěn na kulturní akce a do restaurací!
- Nařizuje se povinné očkování ve státních službách, kdo odmítne, bude propuštěn!
Od té doby jsem si k rozhlasu vypěstoval vyložený odpor a už několik let mám těžký problém vůbec rádio zapnout. Radiožurnál zaslechnu, když ráno jedu s kolegou do práce, a zjišťuju, že se nic nezměnilo. Jen covid byl vyměněn za ukrajinskou agendu, jinak je vše při starém. Lidé jsou tomuto extrémnímu výplachu mozků vystavováni ze všech stran (k rozhlasu, tisku a televizi přidejte asociální sítě a jimi vymyté mozky v celém okolí) a kvůli tomu se s většinou z nich v poslední době není možné o čemkoli bavit. Když se jim snažíte předat nové informace nebo poskytnout pohledy z jiných zdrojů, reagují prudce až agresivně. Ale nikoliv proto, že by byli kritičtí a nedůvěřiví. Naopak, ještě více se přimkli k oficiálním hlásným troubám, i když vědí, kolikrát už jim tyto mediální "autority" lhaly. Místo toho, aby po zkušenostech učinili závěr, že těmto médiím nelze věřit, stal se pravý opak. Intenzivní bombardování šokovými událostmi a protichůdnými informacemi spolu s neustálým vyvoláváním strachu v nich tato média dokázala vyvolat obavu z možné "nákazy dezinformacemi", že raději poslušně čekají, co jim řekne mainstream, aby se dověděli "pravdu".
Fakta a informace z mainstreamu si zásadně neověřují, ty jsou za každých okolností pravdivé. Jejich uvažování se nachází v jakémsi stavu ztuhlosti, kdy vytřeštěně čekají, až jim řeknou, co si můžou myslet, aby nebyli nařčeni, že nestojí na "správné straně". To aby měli jistotu, že nepropadli nějakým "dezinformacím" a někdo je nenachytal, že čtou "konspirační" weby. Pokud si tedy na alternativě přečtou, že se blíží velký válečný konflikt, je to pochopitelně dezinformace a strašení. Pokud náčelník generálního štábu prohlásí, že nám hrozí velký válečný konflikt a jeho výrok zveřejní "důvěryhodné" médium hlavního proudu, zpráva je pochopitelně pravdivá a spořádaný čtenář ji odkývá, protože se dověděl důležitou informaci. Tak to má být, a tím pádem může zůstat na chvíli v klidu, že se nezapletli s tou odpornou dezinformační scénou.
A už vůbec jim nepřipomínejte, jak se chovali během "covidu". Lidé, kteří se vám celý život dušovali, že se nikdy nenechají omezovat ve svých právech, protože jsou svobodnými občany a nikdo jim nebude diktovat, co mohou říkat, kam budou cestovat a s kým se budou stýkat, všechny tyto své zásady zavrhli okamžitě po spuštění sanitární totality v březnu 2020. Okamžitě si na povel nasadili roušky, poslušně dodržovali odstupy, izolovali se od svých známých i rodinných příslušníků a udávali "nezodpovědné" jedince, kteří si dovolili jezdit přes hranice svého okresu. Dříve vám tvrdili, že za žádných okolností by jich stát, instituce či režim nedonutili dělat něco, co by bylo proti jejich vůli. Nikdy už by prý nedopustili návrat totality s omezováním osobních svobod a policejními represemi, a pokud by k tomu došlo, oni by rázně vystoupili na obranu svobody a demokracie. Jak se tito "zásadoví" jedinci chovali, když stát na pokyn globálních sil nařídil povinná testování a očkování jako podmínku, aby si mohli zajít do kina nebo se najíst v restauraci? Jako poslušné ovce se postavili do řady na PCR testy a očkování a pak horlivě mávali QR kódy a certifikáty před obsluhou v restauraci, aby bylo jasné, že patří mezi spořádané občany: "My jsme ti zodpovědní, kteří si plní své povinnosti k našemu státu!" Mezitím ještě zvládali povykovat po svém okolí a ukazovat prstem na ty, kteří se nátlaku nepoddali: "Nezodpovědní jedinci, ohrožují nás všechny! Vyhodit ze zaměstnání! Znevýhodnit, vyřadit ze slušné společnosti!"
Pokud jim jejich tehdejší chování připomenete dnes, tváří se, jako by se to vůbec nestalo: "To už dávno za námi, vůbec si to nepamatujeme, už to nevytahujte a nepřipomínejte." Roky 2020-2022 doslova vytěsnili ze svých mozků. Z tehdejší reality se dnes opět stávají "konspirace". Ti, co tehdy podlehli covidovému nátlaku, se snaží nepříjemné vzpomínky ve své paměti upozadit. Vinu za své vlastní selhání přenášejí na "ty druhé", kteří dokázali nátlaku vzdorovat, neboť ti jim připomínají jejich černé svědomí. Snaží se doslova popírat realitu, kterou sami zažili.
Odpovídá to stavu, který popisovali psychologové v americkém vládním Tavistockém institutu jako stav masové psychózy: "V posledních letech společnost prochází několika velkými sociálními šoky, jdoucími rychle za sebou: ekonomická krize, imigrační krize, covidová "pandemie", válka na Ukrajině, energetická krize, hrozby terorismu... Série událostí, které přicházejí tak rychle, že lidský mozek nedokáže informace vstřebat. Jde o tak intenzivní bombardování lidské psychiky šokem za šokem, krizí za krizí, že lidé jsou přehlcení a začnou věci popírat. V tom jim pomáhají masmédia. Nevěřte tomu, je to konspirace, dezinformace, hoax, fake news. Popírání reality."
"Za následek mají tyto šokové události to, že "velká cílová skupina obyvatelstva zjistí, že už se nechce rozhodovat. (...) Taková skupina se stává snadno ovladatelnou a bude poslušně plnit rozkazy, aniž by se vzbouřila, což je cílem cvičení."
Určitě se s touto reakcí tupé majority setkáváte i ve svém okolí, když se s někým snažíte diskutovat o smylu toho, co se kolem nás děje; zažívají to i čtenáři alternativy, když někomu pošlou odkaz na článek z podobně zaměřených webů jako je Koronapřevrat. V dobré víře, že lidem poskytujete zajímavé informace nebo pohledy z druhé strany, umožňující pochopit nebo aspoň inspirovat k vlastnímu pohledu na věc, setkáváte se s prudce odmítavou až agresivní reakcí a vaše snaha se obrací proti vám. Často býváte označeni za konspirátory, šiřitele fake news, nesmyslů, nepodložených fabulací a konformní ovce na vás vychrlí spousty dalších nadávek. Nedejte se tím znechutit, chyba není ve vás. Je to zcela běžná reakce nemyslící masy, jejímž případným dalším přesvědčováním jen ztrácíte čas a energii. Nic jim nevysvětlíte, nechtějí slyšet pravdu, místo toho se vrhnou na vás.
Nikdy jsem si nemyslel, že budu citovat církevního představitele. Ale pan kardinál to vyjádřil přesně:
"Když dnes řekneš pravdu, měj připraveného rychlého koně." Dominik Duka
Nechte ty ignoranty prostě být, ať zůstanou ve vlastní nevědomosti. Probouzet je třeba pouze ty, kteří o to opravdu stojí. Svobodně psát, vyjadřovat své názory nebo třeba "jen" vydávat knihy, je totiž dneska doslova o hubu. Případů, kdy se lidem kvůli tomu dostává nežádoucí pozornosti vyšetřovacích orgánů (nebo aspoň zfanatizovaných novinářských tajtrlíků) stále přibývá.
Jeden z mých čtenářů, který sleduje kauzu soudu s vydavatelem časopisu Radix Pavlem Kamasem a jeho spolupracovníky, mě upozornil na právě probíhající hlavní líčení ve věci vydávání knih z Kamasova dřívějšího nakladatelství Guidemedia, v němž policie v roce 2020 provedla policejní zásah a zkonfiskovala celý náklad i vybavení firmy. Zaslal mi své vyjádření, z něhož cituji:
"Pavel Kamas mě vydáním své knihy neohrožuje. Ohrožuje mě ministryně, která je sama za sebe ve válečném stavu, ohrožuje mě expert na toxoplazmózu, který straší že v ulicích budou mrazáky na mrtvoly, ohrožuje mě jaderná ženská, která chodí na tričku s trojzubcem a vyvolávající sláva…. však vy víte komu. Ohrožuje mě interviuk co hlásá z obrazovky dennodenně lži a kroutí pravdou tak mocně, až se sám červená. Ohrožuje mě doktor, co na povel napíchá neznámou látkou malé dítě. Ohrožuje mě vládní expert, co rozhodne, že uzavřeme společnost v domácím vězení. Ohrožuje mě znalec, co ví, že rouška chrání mě i tebe a policajt co mě zmlátí za to, že tomu nevěřím. Ohrožují mě lidé, kteří z různých částí afrického kontinentu bez pasů, bez zdravotních prohlídek, bez zajištění bydlení a práce v počtech statisíců jsou organizovaně nasouvání do našeho prostoru. Co s těmito lidmi jednou v Evropě bude, se dnes na vlastní oči můžete přesvědčit v Anglii. Ohrožují mě tisíce neziskovek pracující pro nevím koho a placeni z mých daní. Ohrožuje mě premiér, co se klaní v oválné pracovně polodementnímu starci.
Uvědomte si prosím vy slovutná soudní spravedlnosti, že i já jsem ten, kdo vám vydělává na mzdy. I z mé práce žijete a kupujete si své statky a stejně tak za mé peníze vede tato vláda boj ze svým vlastním lidem. Dnes podle platných zákonů soudíte vydavatele knihy a zítra budete soudit dítě za čtení nesprávného slabikáře. Myslím, že v naší nedávné minulosti najdete příkladů dost a dost. Můžete se dovzdělat. A co když i toto je už dnes trestné a vy se dovzdělat nemůžete? Jste si jistí, že za čtení zakázané knihy v kruhu rodiny někdo nenapíše vaše jméno na ostrakon a nebude vás soudit jako zločineckou skupinu? Ne, v teto republice je možné vše a hranice, kdy se z písmenek odlévají kulky, je někdy dost nejasná."
Celý text si můžete přečíst zde: https://www.facebook.com/share/p/uquo1EHApxD8LUtw
Abych předešel nedorozumění: Vím, kdo je Pavel Kamas a jsem si plně vědom, že jeho podporou v této kauze jistou část "alternativy" popudím. Na jedné straně velice oceňuji jeho kvalitně zpracovaný časopis Radix, jehož tematická čísla (zejména 1 - 3) přinesly zatím nejlépe zpracovaný materiál, shrnující v jednom celku veškeré podstatné okolnosti pandemického podvodu v souvislosti s plánem Velkého resetu a nastolením globální totality. Kdo chce mít všechny informace o covidovém divadle, včetně ekonomických, politických i společenských souvislostí, s precizně zdrojovanými citacemi, fotografiemi i rozbory zásadních dokumentů, jakým je Schwabova kniha Velký reset pohromadě, měl by mít Kamasův Radix ve své knihovně.
Samozřejmě také občas sleduji Kamasovy myšlenkové eskapády na telegramovém účtu a kulantně řečeno, jeho světonázor nesdílím. Po pravdě řečeno, při jeho nesporných vědomostech ani nerozumím jeho zalíbení k onomu nechvalně známému historickému období minulého století a tehdejším mocenským figurkám, které by se dnešním slovníkem daly nazvat jako soudobí "young global leadeři", rovněž předem vybraní a instalovaní za jistým účelem. Přesto všechno považuji za nutné vyjádřit mu, stejně jako můj čtenář, v této věci podporu. Svoboda slova buď je, anebo není. Nelze připustit, aby stát prováděl razie u vydavatele knih, jako by šlo o drogové dealery nebo teroristy a majitele nakladatelství soudit jako organizovanou skupinu. Pokud je možno legálně vydat deníky nacistického ministra propagandy Goebbelse a z televize denně slyšíme promluvy současných masových vrahů jako je Netanjahu, nevidím důvod, aby nemohly vyjít Hitlerovy projevy nebo knihy rozporující jiné nejasnosti světové historie. Nikdo nikoho nenutí tyto knihy kupovat nebo číst. Názor na ně si může učinit každý sám, pokud je svéprávný a nenechá se ovlivnit jakoukoli propagandou. Systém ale zřejmě tuší, že většina ovcí je "intelektuálně podvyživená" a lehce manipulovatelná (sám je takto vycvičil), a tak musí být před "nevhodným" obsahem chráněna policejními raziemi a soudními procesy.
Nedejte se mýlit, že policejní razie bývají vedeny jen proti "extremistům". Stejnou razii zažil s celou svou rodinou a dětmi také vydavatel měsíčníku Zem & Vek Tibor Eliot Rostas v roce 2018 na Slovensku; důvodem bylo zveřejnění citací z děl slovenského národního hnutí Štúrovců z 19. století. Jak píše čtenář, dnes se dělají razie vůči vydavatelům knih, s nimiž nesouhlasíte, zítra vás může policie zakleknout za to, že jste na internetu pochválil jakýsi "konspirační web" nebo když někdy v budoucnu vyjádříte pochyby o nově zavedených represích ministerstva pravdy a lásky, jestliže mezi zatčenými "ruskými agenty" bude čím dál více přibývat běžných českých občanů. Současné dění v Británii je varováním.
Schovávat staré noviny je zločin!
V poslední době jsem na tzv. alternativě zaznamenal názory, že zdravě uvažující člověk by neměl číst mainstreamová média, neboť je to stejné, jako se hrabat v žumpě. S přirovnáním nemám důvod nesouhlasit a nikdo mě asi nebude podezírat z náklonnosti k mainstreamu. Přes všechno, co jsem napsal v tomto i jiných článcích, si nemyslím, že bychom se měli od hlavních médií zcela izolovat. Mainstream bohužel zatím zcela ignorovat nelze, protože jeho redaktoři, jakkoli neschopní nebo zkorumpovaní, mají stále lepší přístup k informacím než jakkoliv kvalitní alternativní médium. Jelikož novináři z velkých médií patří mezi privilegované, dostávají se často ke zdrojům, k nimž nikdo jiný nemá přístup. Svoboda tisku je ve většině velkých redakcí jen teoretický pojem a redaktoři bývají pod tvrdým dohledem šéfů a majitelů novin (kteří zase bývají propojeni do vyšších politických sfér) a samozřejmě se od nich nikdy nedovíme celou pravdu. Z toho podstatného uniká vždy asi jen 10 %.
Cílem těch, kdo zásobují mainstream informacemi, totiž není informovat, ale rozehrávat své hry za určitým cílem; informace je pouze prostředkem k jeho dosažení. I přesto se stává, že z takto osekaných a z velké části lživých informací na veřejnost nedopatřením pronikne důležitý fakt nebo odhalení, které postaví oficiální verzi do zcela jiného světla. Mnohdy to očividně bývá nezamýšlený důsledek práce mediálních manipulátorů, kteří ve snaze akcentovat původní verzi příběhu nechtěně "provalí" zásadní informaci, která celou verzi zpochybní, čímž vyjde najevo, že se nám cosi skrývá (příkladem je třeba prokecnutí majitele World Trade Center Silversteina v oficiální dokumentu PBS o tom, že budovu číslo 7 nechal sám shodit nebo známá zmínka o policejním cvičení během střelby na fakultě v reportáži ČT). I z mainstreamu tedy občas vypadávají kousky pravdy a dá se k ní dohrabat i přes nánosy propagandistického hnoje, manipulací a zkreslování informací, stačí, když se znovu naučíme "číst mezi řádky". Tuto dovednost lidé zvládali i v dobách nejtvrdší totality, kdy panovala tuhá cenzura; pokud jste to uměli, dokázali jste i z malých náznaků, agitačních frází, nedořečených vět i náhlých změn politických větrů odvodit, co se pod nánosem oficiální propagandy skutečně děje.
Mnozí čtenáři si všimli, že své články často zdrojuji odkazy na mainstreamová média a občas mně to vyčítají. Nezávislý web by si prý neměl o mainstream ani otřít hubu. Přiznám se, že to dělám úmyslně, aby ztížil práci těm, kdo by měli choutky jakkoli zpochybnit uedená fakta a označit mě za dezinformátora. I přes občasné výpady se to zatím nikomu nepodařilo, protože každý hned zmlkl poté, co jsem mu k určitému tématu poslal hromadu odkazů z veřejnoprávních a jiných bezkonkurenčně nejdůvěryhodnějších médií pod sluncem. V poslední době si čím dál více uvědomuji, jak prozíravé bylo archivovat si důležité informace nejen v digitální podobě v počítači, ale zejména staré papírově-analogové články z novin a časopisů. Nejde ani popsat, jakou výhodu představuje ve schopnosti orientovat se ve světovém i domácím dění, když máte možnost ověřit si některé informace ze starších zdrojů a nacházet neuvěřitelné souvislosti. Bez znalosti faktů a možnosti jejich zpětného dohledání by se člověk v současném dění ani nemohl orientovat a spousta věcí by mu unikala. Vědomosti, znalosti a možnost zpětně si vše ověřit je naprostý základ pro pochopení toho, co se kolem nás děje.
Mladí aktivističtí novináři (covidově řádně opíchaní a správně prozápadně orientovaní) možná ani netuší, co všechno z toho, co dnes označují jako "konspirační teorie" a "dezinformace", v minulosti uveřejnil jejich vlastní magazín, deník, televize nebo web. Důvod, proč dnes dochází k častému "čištění" webového obsahu je myslím jasný. Dnešní novináři a jejich loutkáři by nejraději nechali přepsat veškerá stará vydání novin. U papírového vydání to zatím naštěstí bohužel nejde :) a žádné oddělení na Ministerstvu pravdy jako v Orwellově 1984 zatím nefunguje. I když u Rakušana člověk nikdy neví...
Stále se proto domnívám, že bychom mainstream neměli zcela zavrhnout, ale využívat k našim potřebám a informace z něj podrobovat kritickému rozboru nebo je dávat do souvislostí s vlastním pohledem na svět. Ti novináři jsou za to přece placeni, někteří přímo královsky (neplatí to o všech). Pokud by se "alternativa" zcela odstřihla od mainstreamu a přestala z něj přebírat informace a témata pro své vlastní komentáře, zákonitě by se z části "alternativy" stal "mainstream". A řekněme si to po pravdě: mnozí "agregátoři", vydělávající jak na reklamách, proklicích i finančních příspěvcích čtenářů zároveň, k tomu mají rázně nakročeno. Důležitý je bombastický titulek k článku, údajně převzatému z webu xy24, odtud převzato z qw24, další link vede na fb-profil, a pak zjistíte, že je to dva měsíce starý článek z Protiproudu nebo Zvědavce. Co takhle upozornit na zajímavý příspěvek odjinud a přidat k němu vlastní komentář nebo své zjištění, které by celou věc posunulo o něco dál a třeba inspirovalo další? Pamatuje si vůbec někdo v té záplavě článků, co vlastně četl před chvílí, když v komentářích pod zajímavým příspěvkem jsou buď jen lajky, emotikony, srdíčka a palce nahoru, anebo bezobsažné provokace a nadávky trollů?
Tzv. alternativa se poslední dobou točí v kruhu a omílá pořád to samé, jen málo webů přináší skutečně originální obsah. Nemám nic proti pravidelným komentátorům, rád si je přečtu, čerpám z jejich názorů a s mnohými z nich souzním. Stejně tak si vážím těch, kteří pro nás překládají důležité texty ze zahraničních webů, publikují vlastní články nebo připravují kvalitní rozhovory. Ale nevidím důvod, aby na několika desítkách webů bylo pod různými nadpisy, co si můžeme přečíst jinde. Už to začíná připomínat situaci za minulého režimu, kdy vycházelo několik novin, ale ve všech bylo jedno a to samé. Vlastně se to podobá i dnešní sdělovacím prostředkům hlavního proudu s jednostranným duněním, kdy na obrazovkách televizí i stránkách novin vídáme jedny a ty samé tváře, které mezi sebe nepustí nikoho jiného. Tohle má být "alternativa"? Možná alternativní mainstream.
Není pak divu, že nezávislou sféru nikdo nebere vážně, protože jakýkoliv kvalitní příspěvek se v tom balastu ztratí. Remcalové pak mají žně a většina si řekne, že nic takového číst nebudou, protože "je v tom hodně písmenek a bolí z toho hlava". Pokud čtenáři po alternativních médiích požadují, aby jim servírovala hotové pravdy v podobě kolovrátkových informací, dokola přeposílaných výkřiků ze sociálních sítí a šokujících videí, pozbývá jejich existence jakéhokoliv smyslu. To samé jim přece na zlatém podnose nabídne mainstream, odkud vše mohou konzumovat s daleko větším komfortem a bez výraznější myšlenkové námahy.
V jednom z letošních článků jsem napsal, že pokud alternativní web cituje informaci z mainstreamu, stává se z ní automaticky dezinformace. Platí to stále a plně to souzní se pozměněnou definicí dezinformace na Wikipedii, jak ji zaznamenal dr. Hnízdil: "Pravda může být považována za dezinformaci, pokud je zveličována, nebo vytržena z kontextu." Nic nepopisuje dnešní absurdní chápání pravdy lépe, než tato orwellovština. Lidi jsou vám dnes schopni doslova omlátit hlavu i to, když citujete fakta, protože se jim tato nepříjemná pravda zrovna nehodí do jejich navyklých myšlenkových schémat. Když nezávislý web cituje z 90 % z oficiálních zdrojů a snaží se získané informace skládat do souvislostí, jedná se v očích některých chaotů o nepodložené spekulace a fantazírování. Jestliže mainstreamové médium vydá zprávu, poskládanou ze spekulací a dojmů politiků a jako zdroj cituje vlivnou neziskovou organizaci nebo samozvané "ověřovatele faktů", jedná se o seriózní novinářskou práci. Už chápete termín kvalitní žurnalistika?
Přesně tak se i stalo s důkazy a zásadními fakty, které jsem v průběhu roku uveřejňoval (nejen) v článcích o tzv. Operaci Filozofická fakulta. Citovaná fakta z mainstreamových médií, která se nehodila do oficiálního verze událostí, byla zkrátka ignorována nebo šmahem označena za dezinformace. Každý, kdo se opovažuje interpretovat daná fakta jinak, než mainstream (ten občas mlhavě poukáže na údajná "pochybení" policie, což je odvádění pozornosti do nikam, ti neměli žádnou šanci akci připravené a řízené z vyšších pater zabránit), je odmítnut jako neseriózní. Zvlášť když se jedná o nezávislý web, který Čeští elfové nezahrnují mezi důvěryhodné zdroje. Jak si může někdo dovolit psát o věcech zcela jinak než naše hlavní sdělovací prostředky?
Podobné ohlasy občas dostávám i na svůj web. I když příznivých ohlasů je zatím překvapivě většina, jeden idiot vás ale spolehlivě dokáže otrávit. Ať jsou články sebevíce podloženy všemi možnými zdroji, stádo to vůbec nezajímá a číst to nebude, natož aby si ověřovalo fakta. Vyjde úplně nastejno, jako bych si zprávy vymýšlel. Vymyté mozky absolutně nezajímá, jestli cituji Českou televizi, iRozhlas, iDnes, Lidové noviny nebo ČTK; pro ně jsou to všechno "ničím nepodložené fabulace", protože toto je přece "konspirační" web. Tyhle stádové tvory nezajímá ani tak obsah zprávy, jako spíš to, že ji přinesl jiný než "důvěryhodný" zdroj, na který jsou "zvyklí". Co nepotvrdí autorita, není pravda.
Některé citlivější návštěvníky strašně irituje podtitul mého webu na hlavní stránce. Prý to jasně navozuje dojem nedůvěryhodnosti, stránek plných konspiračních slátanin a výmyslů a kdo na něj omylem zavítá, tak si okamžitě s odporem uleví "Tohle přece nebudu číst!" Kdybych si místo něj do popisku dal třeba "Nejdůvěryhodnější web pod Sluncem pod záštitou nezávislé agentury Evropské hodnoty a patronací CIA" a místo koncepčních článků psal třeba o hovnech (zdrojů je nepřeberně, mainstream má pro ně dokonce tematické kategorie) nebo zveřejňoval v plném znění Fialovy projevy (což je žánrově blízké), vypadá to, že bych si okamžitě získal přízeň jednodušších čtenářů. O takové ale nestojím.
Nedej bože, když si dáte do titulku článku slovo chemtrails. Je úplně jedno, že v článku vyjadřujete pochybnosti a kladete otázky, vymletý mozek vidí slovo chemtrails a zařve si z plna hrdla: "Boha jeho, chemtrails! Už nemusím nic číst a namáhat mozek, všechno je mi jasné!" A může klidně spát a i kdyby se něco z těch "konspirací" stalo realitou, on se vždy přizpůsobí, jako za covidu:
"Jaká totální kontrola, mně stačí QR kód z očkování, tím se můžu svobodně prokazovat fízlům na každém rohu, a pořád zůstávám svobodný, ne?!"
Je načase se těmto vymletým mozkům postavit. Žádní šarapatkové nám přece nebudou diktovat, s kým se máme a nemáme setkávat; ani šašci z mainstreamu se skutečným i symbolickým roubíkem na ústech nás přece nebudou osočovat, jací jsme blázni a "konspirátoři"!
Informace jsou naše zbraň, naše síla je v nabytých znalostech, zkušenostech, hledání a poznání. Dokud to ještě jde, musíme podrývat hradby oficiálních lží, jež udržují masy v nevědomosti. Stačilo by přitom jen fouknout, a ty "nedobytné" hradby s chatrnými základy by se sesypaly. Kdyby je ovšem vší silou nedržela právě ona masa otupělých, zotročených mozků, kteří jsou od kolébky drženi ve strachu, že po jejich pádu se jim zhroutí všechny jistoty.
Nedáme vám pokoj. Pokud se v mezičase nestane něco závažného a zvládnu to časově, další lekce bude následovat opětovně u výročí 11. září.